Stračena nad Vltavou

S lehce přivřenými víčky si ty scény lze docela dobře představit. Třeba nový billboard volebního lídra ČSSD, kde vedle známého obličeje visí oranžové heslo: Budu bojovat i za záchranu Karlova mostu. Nebo řetězy se připoutávající zelené k míchačkám zedníků u Staroměstské věže. Prezidenta, jak z Hradu varovně zdvíhá ukazováček. Pražského primátora, jenž před kamerami bouchá pěstí do stolu a rozhořčeně volá: „Tak už dost!“ Anebo Věci veřejné, jak…

Lze si to představit, avšak nic se nestane. Proč by to politici, jejich strany či nedej bože intelektuálové a známé osobnosti činili? Zpackaná rekonstrukce Karlova mostu totiž věcí veřejnou není. Lépe řečeno, až na pár výjimek typu Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR několik let programově przněný starobylý architektonický klenot veřejnost nezajímá. Nač by se výše jmenovaní angažovali, když z toho žádný politický nebo jiný kapitál nečiší? Sem tam se sice objeví tematický článek v novinách, zpráva v televizi, ale zapadnou v obecném nezájmu. Pohltí je lhostejné ticho charakteristické pro kulturní ignoranty.

A podobně zapadne i minulý týden publikovaná zpráva úředníků Plzeňského kraje, kteří z popudu ministerstva vnitra, řešícího trestní oznámení zmíněné asociace na způsob provádění rekonstrukce, opravu mostu kontrolovali a napařili pražské radnici pokutu ve výši 3,25 milionu korun za znehodnocení památkového…