Švýcar Peter Zumthor je hvězdou současné architektury, současnou architekturu však nemá příliš rád. A už vůbec ne tu od architektonických hvězd: „Hotel, ve kterém mám bydlet, postavil jeden hvězdný francouzský designér, jehož práci neznám, protože mě módní design nezajímá,“ začíná svou přednášku, ve které vystupuje proti prázdné formě. Jeho cíl je jiný, jde mu o očištěnou podstatu, o „tvrdé jádro krásy“. V době, kdy je možné za pomoci speciálních softwarů navrhnout a postavit budovu prakticky jakéhokoli tvaru, zdůrazňuje „důvěru v prapůvodní věci“ nebo fakt, že „stavba, pokud je dostatečně precizní svou funkcí a umístěním (…), nebude potřebovat žádné umělecké přísady“. K tomu, aby architekt navrhl takovou budovu, je potřeba analytické myšlení, ale také vnuknutí, které Zumthor přirovnává k „účinkům vzácné drogy“. A vůbec se soustředí na pocitovost a smyslovost architektonické práce.
Myšlenky to nejsou nové. Ale připomínají, že při vší industrializaci a hledání energetické a jiné efektivnosti není stavění budov jen technickou záležitostí. Kromě toho: Zumthor je poetický architekt a takový je i jeho jazyk a styl. Ve vyjadřování je stejně jako v projektování jednoduchý a precizní. Soubor jeho přednášek Promýšlet architekturu, jenž nyní vyšel v češtině, se dá číst jako zpráva o tvorbě významného architekta,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu