Z hlediska nižšího principu

Seriál Vyprávěj nostalgicky vzpomíná na naše morální kompromisy

Asi nejčastějším slovem používaným v seriálu Vyprávěj, který od konce srpna běží každé pondělí v České televizi, je termín principy. Vyslovovaný většinou takovým tónem, jako by šlo o nějaký ošklivý ekzém, který je na vás vidět a kvůli němuž se vás okolí podvědomě štítí. Je ovšem potřeba říci, že členové rodiny Dvořákových, o nichž vlajkový seriál veřejnoprávní stanice pojednává, se nějakými principy příliš omezovat nenechají.

Nikdo z Dvořáků není ve straně (jen dědeček Josef musel v jednom z prvních dílů odrážet nabídku členství od kádrováka v železničním depu, kde pracuje) a všichni skrytě nadávají na komunisty, ale když dojde na lámání chleba, jsou ochotni lhát, uplácet, sklánět hřbet a poníženě se nechat vydírat. „Tátovy principy konečně ustoupily zájmům rodiny a my jsme dostali nový byt,“ shrnuje bez známky ironie v hlase vypravěč v komentáři mimo obraz jednu z dějových zápletek v dílu nazvaném Velikonoce. Vypravěčem je Honza Dvořák, který vzpomíná na tradovanou historii třígenerační rodiny od seznámení svých rodičů v roce 1964. Seriál by se měl po 104 naplánovaných dílech zastavit v roce 2005. Po osmnácti odvysílaných epizodách jsme se ocitli v roce 1972 a už teď se dá svědomitě prohlásit, že takhle nostalgická a smířlivá reflexe oportunistického života běžných lidí v minulém režimu…