Tálibán forever

Když Věra Exnerová opouštěla v prosinci Kábul, bylo to v mnohém jiné město, než do jakého před rokem a půl přiletěla. Tehdy jako Evropanka běžně mohla chodit po ulici, v posledních měsících svého pobytu to už ale považovala za příliš riskantní. O cestách mimo město říká, že by sama od sebe nenasedla do autobusu, taxíku nebo auta, jehož řidiče nezná a nemá tak jistotu, že ji neodveze tálibánům do náruče. Pokud potřebovala přespat někde mimo Kábul, tak vždy u známých, na které se mohla spolehnout. „Když jsem odtud odlétala, bylo mi smutno, jak se situace zhoršuje,“ říká bývalá šéfka afghánské mise společnosti Člověk v tísni.

Podlehnout v souvislosti s Afghánistánem pesimismu není nijak těžké. Válka NATO proti džihádistům a povstalcům z hnutí Tálibán trvá už déle než sedm let a konec je v nedohlednu. Naopak situace je rok od roku horší. Podle zprávy think tanku The International Council on Security and Development (ICOS) vykazuje dnes Tálibán stálou přítomnost na 72 procentech afghánského území, oproti 54 procentům vloni (viz mapa).

Přítomnost neznamená, že by Tálibán území zcela ovládl. Jeho členové jsou ale přítomni ve městech a vesnicích, výhrůžkami odrazují lidi od spolupráce s vládou a vojáky NATO a přesvědčují, aby se přidali na jejich stranu. Dělají to třeba formou nočních dopisů, které roznášejí po domech. Vedle toho útočí na konvoje NATO,…