Mnichovská konference 2009
V Mnichově proběhla 7. a 8. února pětačtyřicátá bezpečnostní konference. Přinesla nad očekávání silné, přinejmenším propagandistické vítězství představitelů ruského imperiálního pojetí světa.
Luboš Dobrovský
je novinář a politik. Působil v Československém rozhlase a v době normalizace i v nejrůznějších dělnických profesích. Po roce 1989 byl mluvčím Občanského fóra, vyjednal odsun sovětských vojsk, vedl Kancelář prezidenta republiky Václava Havla, byl velvyslancem v Rusku a ministrem obrany.
V Mnichově proběhla 7. a 8. února pětačtyřicátá bezpečnostní konference. Přinesla nad očekávání silné, přinejmenším propagandistické vítězství představitelů ruského imperiálního pojetí světa. A také krach naděje, že se snad konečně demokratický Západ sjednotí v názoru na nebezpečí, vyplývající ze studenoválečnického chování ruské vlády.
Předloni v Mnichově oznámil tehdejší ruský prezident a nynější premiér Vladimir Putin, že Rusko učiní vše pro to, aby se vrátilo do někdejších vlivových pozic, na něž má prý právo. Dnes musíme konstatovat, že se to stalo skutečností. Rusko okupuje dvě provincie suverénní Gruzie, vyhrožuje raketovými útoky členským státům NATO, zavírá plyn směřující do Evropy, kdykoliv se mu zachce, vytváří nové vojenské pakty, do nichž včleňuje někdejší součásti Sovětského svazu, konkrétně Bělorusko a středoasijské státy, uplácí Kyrgyzstán, aby zavřel americkou základnu Manas u Biškeku, straší svět lety strategických bombardérů, označuje ve svých strategických dokumentech USA a NATO jako nepřítele svých zájmů, modernizuje rakety a námořní síly, vysílá demonstrativně válečné lodě k břehům spřátelené Venezuely, uvažuje o námořních základnách v Sýrii a jeho prezident Dmitrij Medveděv neváhá za viníka finanční a hospodářské krize označit Spojené státy. Ty v prokremelské propagandě mohou za vše.
Imperiální politika
V této situaci, kdy ruská politika dosahuje nepochybných imperiálních úspěchů a posiluje ve své propagandě obraz nepřítele, jímž je demokratický Západ, přijíždějí do Mnichova pánové Joseph Biden, americký viceprezident, Nicolas Sarkozy, prezident Francie, německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier a další, aby Rusku nabídli novou vstřícnost, změnu své někdejší údajně nevlídné politiky. Joe Biden dokonce pravil, že je třeba smazat, co bylo, a začít znovu.
Vytvářet vlivové okruhy je sice nepřípustné, ale o okupaci Gruzie ani slovo. Nicolas Sarkozy nevidí žádný důvod pro to, aby se kdokoliv Ruska obával. Pochopitelně. Nemá naši zkušenost a navíc pomohl Rusku okupovat Gruzii. Frank-Walter Steinmeier upadl dokonce do jakéhosi utopického transu a mluvil o globálním odzbrojení jazykem někdejších bojovníků za mír.
Směšné? Nikoliv. Jeden ústupek za druhým. S Ruskem se musí mluvit, musí se s ním jednat, říkají jmenovaní i nejmenovaní účastníci konference. Rusko má svá práva, své zájmy. Ovšem. Ale řeč toho jednání musí obsahovat konečně pravdivý popis skutečného stavu bezpečnosti světa. Podmínky, které Rusko klade pro přijetí všech těch nových návrhů o odzbrojení, o protiraketové obraně, o rozšiřování NATO, budou-li přijaty, budou znamenat jen a jen ústupky Západu vůči Rusku a posilování ruského vlivu všude tam, kde se nás to nebezpečně dotýká. Ne, nelze nic z toho, co bylo a je, škrtat. Je nezbytné to společně pravdivě, nikoliv takzvaně „politicky korektně“, pojmenovat. Ruská imperiální politika je hrozba.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].