Stárnutí sebe vědomé
Améry zkušenost koncentračních táborů vyhodnotil zcela jinak než jeho krajan Viktor E. Frankl; nikdy se nestal hlasatelem neutuchající životní naděje věcem navzdory. Améryho texty se naopak vyznačují stylisticky vytříbenou pochmurností, přímostí a mužnou upřímností upomínající spíše na Alberta Camuse. Tak ani kniha O stárnutí není smířlivou douškou za životem, ale zkoumáním a zároveň protestem proti tomu, co se jeví jako „nevyhnutelné a skandální“.
Rakouský Žid Hans Mayer (1912–1978) patřil ke generaci, jíž židovskou identitu nepřipsal Talmud nebo halacha, ale norimberské zákony. Tvrdil, že Židem je podle čísla, které mu na levé předloktí vytetovali v Osvětimi. Holocaust považoval nikoli za jeden z rysů nacistického režimu, ale za jeho podstatu; domníval se, že svědectví z koncentračních táborů by měla být povinnou četbou ve školách, abychom nezapomínali, že civilizace je domeček z karet: člověk s obuškem snadno znamená více než ten, kdo zná nazpaměť Fausta.
Tyto myšlenky však už nepublikoval Hans Mayer. Aby podtrhl deziluzi, kterou mu germánská kultura připravila, a své odpadnutí od ní, změnil si po válce příjmení na frankofonně znějící anagram: Jean Améry. Takto se i foneticky vsadil do kontextu francouzského existencialismu, kam jeho esejistické dílo svým charakterem patří. Výborným příkladem toho je i kniha z roku 1968 O stárnutí – revolta a rezignace.
Kdo umře, je hrdina
Améry zkušenost koncentračních táborů vyhodnotil zcela jinak než jeho krajan Viktor E. Frankl; nikdy se nestal hlasatelem neutuchající životní naděje věcem navzdory. Améryho texty se naopak vyznačují stylisticky vytříbenou pochmurností, přímostí a mužnou upřímností upomínající spíše na Alberta Camuse. Tak ani kniha O stárnutí není smířlivou douškou za životem, ale zkoumáním a zároveň protestem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu