Parlament proti novinářům

Drzost, lži a výsměch veřejnému zájmu. Tak by se dal nazvat dokumentární film o tom, jak zdejší politici zdůvodňují své „ano“ zákonu, který chce zavírat novináře za zveřejnění odposlechů. Až pět let natvrdo a pětimilionová pokuta čeká na autora článku, ve kterém je ocitován jakýkoli odposlech pořízený policií při vyšetřování závažných zločinů. To je tvrdá realita, kterou jinde ve svobodném světě nenajdeme a která nemá žádné opodstatnění.

Politici tvrdí, že zákon staví hráz zveřejňování ponižujících osobních údajů. Není to pravda. Odposlechy jsou výjimečným nástrojem, jehož použití zákon umožňuje pouze u těžkých zločinů. Policie smí uchovávat pouze nahrávky či přepisy, které se nějak vztahují k vyšetřování zločinu, kvůli kterému byly nasazeny. Vše ostatní musí okamžitě skartovat, včetně hovorů na soukromé téma. Pokud policie tento předpis porušuje, je za to třeba trestat ji, nikoli novináře.

Stačí pročíst odposlechy zveřejněné v médiích za posledních deset let. Je jich pár a všechny se týkají záležitostí, které souvisejí s veřejným životem a především s politiky. Například zveřejnění odposlechů týkajících se hovorů mafiána Františka Mrázka nebo třeba odposlechů z Kubiceho zprávy nám poskytlo zásadní vhled do propojení praktik organizovaného zločinu s politikou. Publikování tak zásadních informací je ve veřejném zájmu a de facto supluje práci policie i státních zástupců, kteréžto instituce v boji proti spojení zločinců s politiky a státní správou selhávají, nebo dokonce tomuto propojení sekundují. Úniky z policejních spisů jsou pak jednou z mála cest, jak přinutit tuzemskou státní správu a politiky, aby se vůbec zabývali problémem propojení mafie s politiky a řešili jej.

Poslanci si schválením zákona vybrali cestu, po které šli jejich komunističtí předchůdci. Místo toho, aby hledali podstatu problému a přestali se sami chovat nemorálně a korupčně, zavírají plošně ústa novinářům, kteří jim jejich chování připomínají anebo je kritizují. Tuto temnou skvrnu už poslanci ze sebe nesmyjí, i když jim jejich potupně schválená norma bude s velkou pravděpodobností stejně k ničemu: dá se totiž očekávat, že ji Ústavní soud zruší. Ale i kdyby to neudělal, investigativní novináři, které zákon vystavuje dosud největší kriminalizaci, už v médiích prohlásili, že jsou připraveni postavit se k zákonu tak, aby je neomezil v jejich práci.