Editorial: Bod pro levici

Když jsme nedávno v rubrice Eseje publikovali článek mladého politologa Kišše o mýtu 17. listopadu, vyvolalo to mnoho – většinou odmítavých – reakcí čtenářů. Skeptický pohled označili za levicový, i když toto slovo v původním článku ani jednou nepadlo.

Minulý týden proběhla konference, která se „levici ukradenému listopadu“ věnovala. A nejen jemu – řešil se i její smysl a místo ve společnosti. Přišlo nám to jako příhodná chvíle podívat se na myšlenky levicových intelektuálů a především, jaký svět by vlastně rádi viděli.

Je důležité jim věnovat pozornost, protože jejich myšlenky budou mít u české společnosti zřejmě stále větší ohlas. Preference politických stran to sice nyní příliš nenaznačují, ale to o ničem nesvědčí. Zdá se totiž, že Češi zatím nedělají rovnítko mezi tím, co chtějí, a tím, koho volí. Když se totiž výzkumníci ptají na různé hodnotové otázky (jako je relevance mezi platem a vykonanou prací nebo téma restitucí), je zdejší společnost téměř každým rokem víc a víc vlevo. Když se ale výzkumy ptají přímo na levicovou a pravicovou orientaci voličů, hlásí se většina více ke středu či pravici.

Tento rozpor se nepochybně časem změní a dá se předpokládat, že ve prospěch levicových stran. Vždyť proč by si volič měl dlouhodobě přát něco jiného, než co pak skrze strany volí? Nepochybně posun nastane poté, co se do čela ČSSD dostanou populárnější a především všeobecně přijatelnější politici.

Nedávno to zajímavě napsal v Právu Jiří Pehe:„Existují ještě průzkumy, které konzistentně ukazují, že předseda ČSSD je už nějaký čas nejen velmi neoblíbený jako politik (to je koneckonců i Topolánek), ale že mnohým voličům vadí, a leckoho silně iritují i konkrétní vlastnosti Paroubka, zejména permanentní agresivita, nasupenost, jakož i oportunistické porušování politických dohod.“

Už jen fakt, že konference (byť ne nijak strhující) proběhla, posouvá levici o pár koňských stop dále před pravici. Ta totiž zatím spíše řeší své gubernátory či stranické kauzy. Jestli nechce, aby jí ujel vlak, musí sama přemýšlet o tom, co vlastně chce a co se od ní očekává.

V předminulém čísle jsem se tu zmiňoval o skandální nekomunikativnosti Moravskoslezského kraje, a že zvažujeme možnost, že budeme kraj žalovat za odmítnutí svobodného přístupu k informacím. Velice příjemně nás překvapilo, že se nám ozvalo hned několik právníků, kteří nabízeli pomoc zdarma, protože se s něčím podobným také ještě nesetkali. Děkujeme. Nepříjemně nás však překvapilo, když se nám ozvalo i několik obyvatel tohoto kraje, kteří potvrzují, že úřad je nepřátelský nejen k novinářům, ale také k nim. Na právní analýze se už nicméně pracuje.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY