Víc než jen dokument

Petr Kotyk (1963) je zaměstnancem Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Ale i kdyby neexistovala instituce, která jeho sběračsko–loveckou vášeň zastřešuje, dělal by zřejmě totéž: s fotoaparátem nebo kamerou už mnoho let obchází všechny možné literární akce a pořizuje o nich záznamy.

Je i skutečným přítelem mnoha českých literátů. Právě jemu svěřují korespondenci a rukopisy, které chtějí ještě za svého života nechat uložit v památníku. Kdo si dokáže představit, jak zranitelně se tito lidé cítí v popsaných papírech, pochopí, že mezi nimi Kotyk požívá zvláštní důvěry. A že jeho kniha rozhovorů s českými spisovateli a spisovatelkami Deset tisíc změn se znovu mění. Dno všeho vrchol prázdnoty bude něčím víc než – jak napsal recenzent v MF Dnes – „sekundárním produktem“. Třebaže se opravdu jedná o přepisy videonahrávek, které Kotyk pořídil pro památník v rámci projektu Authentic.

Hodně se filozofuje

Rozhovory s třinácti literáty, z nichž dobrá polovina je dnes už po smrti, vznikaly v první polovině 90. let a je dobře, že vycházejí až dnes. Tehdy by totiž zapadly. Podobných vážných rozhovorů o životě, minulosti, filozofii, Bohu a psaní vznikaly v té době spousty, zatímco dneska aby je pohledal. Nešlo v nich o polemiku, ale o to dozvědět se, kdo jsou lidé, kteří byli za totalitního režimu odsunuti stranou. Nakladatelé i…