Zemřel Vojtěch Cepl

Česká spravedlnost dostala v krátké době druhou vážnou ránu. Po skonu Vladimíra Klokočky odešel další bývalý ústavní soudce, Vojtěch Cepl. Oba jejich odchody jsou víc než jen formální ztrátou chytrých lidí, kterých je vždy škoda. Svým rozhledem, zkušenostmi a nadšením mohli ještě dlouho sloužit této zemi.

Stopa Vojtěcha Cepla v Ústavním soudu je zásadní. A nejen v něm. Podílel se totiž také na znění české ústavy a vůbec budování spravedlnosti v České republice. Velmi se jejími nedostatky trápil, stejně jako malou kvalitou zdejších právnických fakult. Rád bych ale v tuto chvíli psal spíše o jeho významu osvětovém. Pan Cepl měl kromě jiného výjimečný dar vyprávět. Všechny paragrafy se v jeho slovech měnily v pochopitelné a logické věty. Mohl jim rozumět i ten, kdo netrávil léta v právnických škamnách. Co by v zemi, které chybělo právní vědomí, mohlo být důležitější?

Své poznatky dokázal využít i k analýze společnosti. „Bohužel právo v moderní době stále více nahrazuje morálku, což je objektivní proces, ale právě proto se oslabuje právní vědomí. Lidé totiž dodržují a učí se právní pravidla nikoli četbou právních předpisů, ale skrze morální principy. Normativní systémy musí být ve vnitřním souladu. To však u nás neplatí,“ prohlásil před časem v jednom rozhovoru pro Respekt.

Možná i pro tento svůj dar formulovat se Vojtěch Cepl nechal inspirovat prvorepublikovými pátečníky a pořádal u sebe doma diskuse, kam zval hosty velmi rozdílných názorů a postojů. Vždy to bylo mimořádně zajímavé a hlavně zábavné. Vojtěch Cepl tu znovu bortil představu nudného muže v taláru, protože se mnohdy tak rozohnil, že si stoupl na své křeslo a šermoval pohrabáčem od krbu.

Vojtěch Cepl odešel předčasně, ale rozhodně nám tu toho po něm hodně zůstalo. Vlastně by se dalo mluvit i o jakési Ceplově právnické škole. A to není málo.