Je z těch lidí, na jejichž život a dílo se hledí optikou jejich tragické smrti. Díky ní i ten, kdo od něj nepřečetl ani jednu knihu, ho většinou chová v úctě a umí vysvětlit proč. Za první republiky byli možná větší literární autoři než on – Vančura, Durych. Za Karlem Čapkem se však neohlížíme jenom jako za umělcem, který podal kulturní výkon, ale díváme se na něj jako na toho, kdo byl lepším člověkem než většina. Oběť, kterou přinesl, pak však často funguje i jako předsudek.
Proč nebyl komunistou
V českém povědomí
Karel Čape
k funguje jako vzor angažovaného intelektuála 20. století. Znal spis Zrada vzdělanců od Juliena Bendy; s jeho názorem, že spisovatel politickou angažovaností likviduje sám sebe jako nezávislého tvůrce, však nesouhlasil. Vyjdeme-li z představy, psal Čapek, že každý člověk má přijmout svůj díl odpovědnosti za vývoj věcí veřejných, pak je těžké si představit, proč by z tohoto pravidla měl být vyjmut právě spisovatel. Dnes můžeme pochybovat o některých konkrétních Čapkových činech, jako byl pokus o vstup do politiky na kandidátce Národní strany práce v roce 1925 nebo jeho zákulisní intervence, v nichž se snažil prostředkovat třeba mezi Masarykem a Švehlou a které občas končily fiaskem. Nelze nicméně popřít, že se Čapek svou angažovaností stal vzorem pro nejednu pozdější generaci – a učil je, že odpovědnosti za věci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
