S Kunderou na věčné časy

Možná že vyšší prozřetelnost ví, co dělá, když české společnosti dosud nedopřála kýžený dokument, jenž by nade vši pochybnost potvrdil nebo vyvrátil, zda Milan Kundera udal v roce 1950 agenta chodce. Nejistotu, která v mediálních diskusích přetrvává i poté, co minulou středu publikovaly Lidové noviny (a Respekt na svém webu) další související dokument, má něco do sebe. O našem vztahu k minulosti totiž prozrazuje víc než neprůstřelný důkaz spisovatelovy viny či neviny.

Z pohledu tohoto časopisu, který před rokem přinesl text o Kunderově udání, je to vcelku jasné. Náměstek ministra národní bezpečnosti Jaroslav Jerman, v jehož pozůstalosti se aktuálně probíraný dokument našel, si kauzu udání na vysokoškolských kolejích Kolonka vybral v roce 1952 do svého propagandistického sborníku jako zářný příklad „občanské statečnosti“. Nebyla tedy smyšlena, policejní protokol, na němž loňský článek stál, je pravý a autentický.

Obhájit názor, že Milan Kundera je v celém příběhu bez viny, tak nyní vyžaduje značnou interpretační akrobacii. Salto číslo jedna: kdosi, kdo znal Kunderovo datum narození, šel na policii udávat a za mladého básníka se jen vydával. V dobách nejtvrdší stalinské represe, a riskuje následky prozrazení, které by nastalo už ve chvíli, kdy by byl požádán o občanský průkaz. Salto číslo dvě: Kundera na policii byl, ale uvedl pouze, že na kolejích si schoval nějaký muž kufr – aniž by měl jakékoli informace, že se jedná o protikomunistického agenta. Je tedy možné, že by Kundera jen tak udával lidi s kufrem?

Historici, z jejichž řad loni padala kritika nedostatečné průkaznosti Kunderova udavačství, i nyní říkají, že nelze prokázat Kunderovo udavačství. Jistě, definitivní důkaz to není. Nelze se ale ubránit dojmu, že pochybnost, kterou akademici obhajují jako základní metodu své práce, se v kunderovské debatě stává samotným cílem. V mnoha jiných případech vytažených na světlo z českých dějin by byl podobný materiál považován za hodnověrný fakt. Nebo by stačil alespoň k silnému přesvědčení, že vysvětlovat má ten, na něhož podezření padá. Česká diskuse se ale nepřestala točit kolem toho, zda bylo oprávněné podezření vůbec vyslovit.

Minulost respektovaného literáta, jehož knihy ovlivnily mnoho zdejších intelektuálů, zkrátka zůstává příliš velkým soustem, které většina lidí raději vykucká. Snad se dočkáme ještě dalších kunderovských objevů – bude zajímavé sledovat, kam až česká chuť pochybovat sahá.

Aktuální glosy na www.respekt.cz/glosy.