S dulou k porodu

Jsou dvě hodiny ráno a mně zvoní telefon. Ruka mi vylítne, jako by věděla, že když mám dulí pohotovost, nesmí telefon zvonit déle než dvakrát. Klientka hlásí, že má kontrakce a ty jí nedají spát. Poslouchám její vyprávění, jak ji od večera pobolívá břicho, ale vlastně neví, zda je to Ono. Ptám se, jak často má kontrakce. Dozvídám se, že tak po deseti minutách. Následuje kontrolní otázka, zda neodtekla plodová voda. Když ne, domlouváme se, že si dá teplou vanu a zkusí se uvolnit. Klientka se na to těší a s ujištěním, že zavolá za hodinu nebo i dřív, kdyby se něco změnilo, pokládá telefon.

Dulí pohotovost držím od ukončeného 37. týdne těhotenství, mám u sebe stále mobil, auto a zařízené hlídání pro naše čtyři kluky.

Je po třetí hodině ranní a telefon se opět rozdrnčel. Klientka využila vanu s teplou vodou, kontrakce zesílily a jsou častější, pohyby miminka cítí. Ptám se, zda už chce jet do porodnice, nebo zda mám přijet. Už by raději jela do porodnice, tak vyrážíme. Vyběhnu z postele, rychle do koupelny, obléknout a můžu vyrazit.

Do porodnice v Podolí dorážím ve 3.45 hod. Ve čtvrtém patře jde klientka na vyšetření a my s budoucím tatínkem čekáme na chodbě. Manžel klientky je trochu nervózní, tak mu popisuji, co všechno se teď s jeho ženou děje, a tím nám to čekání celkem uběhne. A už nás volají, vstupujeme na sál číslo 4. Každá rodící žena má svůj přípravný pokoj, kde bude i rodit, a u toho WC i sprchu,…