JIŘÍ PŘIBÁŇ
profesor právní teorie a filozofie na Cardiff University ve Velké Británii
Nejsem zastáncem častých zásahů do textu ústavy a nemyslím si, že je dobré reagovat na každou politickou krizi ústavní změnou. V současné situaci prezident republiky otevřeně zneužívá neurčitosti ústavní úpravy k obstrukci, která vážně ohrožuje mezinárodní postavení České republiky, ačkoli bychom jednoduchou interpretací příslušných článků museli dospět k závěru, že ratifikačnímu procesu nemůže svévolně bránit. Namísto změny ústavy bych proto v tomto případě volil jiné ústavní prostředky, jak prezidenta přimět k dokončení ratifikačního procesu, například kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu.
VLADIMÍR KLOKOČKA
bývalý soudce Ústavního soudu
Stačilo by vykládat ústavu přiměřeně jejímu smyslu. Parlamentní systém vlády vychází z toho, že vrcholným orgánem výkonné moci je vláda, a nikoli prezident (čl. 67 odst. 1 Ústavy ČR). Protože prezident není za své akty podle čl. 63 Ústavy ČR (tedy i za akt ratifikace mezinárodní smlouvy) odpovědný a odpovědnost za něho nese výlučně vláda, je povinen při úvaze o ratifikaci či neratifikaci smlouvy postupovat v každém případě v souladu se stanoviskem vlády (čl. 63 odst. 1 a 4 Ústavy ČR). Jeho podpis je spíše státně-notářským úkonem, ověřujícím formální náležitosti aktů, nikoli rozhodováním o jeho osobním souhlasu či nesouhlasu s obsahem těchto aktů.
JIŘÍ KUČERA
advokát
Zpřesnit ve smyslu říci doslova, co ústava prezidentovi již stejně ukládá, to je například neblokovat záměrně demokratický proces přijímání zákonů a ratifikace mezinárodních smluv, by bylo vhodné pro občany, aby viděli černé na bílém, že prezident jedná ve věci Lisabonské smlouvy protiústavně. Prezident totiž není orgánem zákonodárné moci, není politicky odpovědný, a zároveň ratifikace je kompetence vázaná na kontrasignaci vlády a za takové rozhodnutí nese dle ústavy odpovědnost vláda. Ústavní soud vyslovil, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavou. Prezident tedy nemá volnost úvahy v otázce kdy ratifikovat, ale musí jednat bez zbytečného odkladu, jinak jedná proti ústavě.
JOSEF BAXA
předseda Nejvyššího správního soudu
Myslím, že to není třeba. Volání po zpřesnění pravidel je vlastně volání po jejich změně a ozývá se obvykle tehdy, když nastane situace, v níž dosavadní pravidla jakoby nestačí nebo nevyhovují. Chovat se podle pravidel, podrobit se jim i v situaci, kdy je to nevýhodné, ba nepříjemné, by mělo být samozřejmým předpokladem zejména u těch, kteří jsou nositeli veřejné moci. Ústava předpokládá, že orgány a instituce, jejichž postavení a vzájemné vztahy upravuje, nebudou pravomoci jim svěřené používat ve vzájemném zápasu o moc, ale že budou jednat ve vzájemné shodě a všechny své činy podřizovat blahu země.
(Čtěte komentář na str. 12 a článek na str. 16–18)
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].