Čína, vládce surovin

Skupina asi dvaceti prvků označovaných jako vzácné zeminy je využívána prakticky ve všech moderních technologiích, jako jsou televizní obrazovky, mobilní telefony nebo vojenská technika. Vzácné zeminy se ještě před deseti lety těžily v Austrálii, USA a na řadě dalších míst, ale v posledních letech to je Čína, která zajišťuje asi 95–98 % světové produkce. Pokud by se export vzácných zemin zastavil, výrazně se zpomalí například japonská ekonomika, která se orientuje na vývoz vyspělých technologií.

Ložiska vzácných zemin jsou obvykle tvořena směsí jemnozrnných minerálů, které navíc obsahují radioaktivní prvky. Rudu je nutné jemně namlít a zpracovávat pomocí kyselin. Ve vyspělých státech je ekologická náprava škod způsobených těžbou a úpravou tak velká, že prakticky všechny světové firmy rády přenechaly tuto starost Číňanům. Navíc nebyly schopné konkurovat jejich cenám.

Pro čínskou řízenou ekonomiku založenou na centrálním plánování je charakteristické, že na rozdíl od běžných kapitalistických ekonomik uvažuje na deset až dvacet let dopředu. V oboru nerostných surovin se to projevuje omezováním vývozu – u vzácných zemin o závažných 34 % oproti minulému roku. Jednou z nejnedostatkovějších vzácných zemin je dysprozium, u kterého Čína ohlásila, že jej během pěti let přestane vyvážet úplně.

Těžba vzácných zemin představuje typickou ukázku čínského chování na trhu s komoditami. Číňané na jednu stranu zavádějí environmentální kontrolu svých vlastních šachet a lomů a zavírají zhruba 80 procent málo ekonomických nebo špinavých provozů. Na druhou stranu expandují všude do světa a postupně přebírají kontrolu nad surovinami nejenom v Africe či Malajsii, ale také v Austrálii a Kanadě.

Japonští výrobci elektroniky se cítí být čínskými kroky ohroženi, ale v podobné situaci se ocitá i Evropa, která má jen velice omezené zdroje několika vzácných zemin. O závažnosti problému svědčí ještě jeden příklad – Čína rovněž omezuje vývoz fosforitů, tedy suroviny nutné pro výrobu umělých hnojiv, protože si uvědomuje, že i kdysi bohatá africká ložiska budou nejpozději během třiceti let vyčerpána a že za ně neexistuje podobně laciná náhrada. 

Příště píše Erika Hníková.