Sami proti sobě

Austrálie trpí změnou klimatu více než jiní a zároveň také více než jiní změnu podnebí urychluje. Schizofrenní spor o způsob boje s oteplováním nasměroval zemi do předčasných voleb, poté co už ovlivnil i volby předchozí.

Čtvrtou dubnovou neděli v roce 2007 vystoupil australský konzervativní premiér

John Howard

před televizní diváky a požádal je, aby se společně modlili za déšť.

„Situace je pochmurná, nemá smysl nic skrývat,“

prohlásil premiér na kanále ABC.

„Proto tedy všechny doslova a bez jakéhokoli náznaku ironie vyzývám, aby se v nejbližších šesti až osmi týdnech modlili za příchod dešťů.“

Šest až osm týdnů tehdy dělilo zemědělce na jihu a východě Austrálie od okamžiku, kdy se definitivně ocitnou bez přídělů vody. Australské sucho, narůstající postupně od přelomu tisíciletí, dostupovalo na jaře 2007 okamžiku, kdy překročí hranice představitelného a obrátí se v katastrofu.

Johnu Howardovi přitom mnoho jiného než sázka na nadpřirozeno nezbývalo. Voda je v Austrálii dávno úzkostlivě regulována, protože zemědělci i města ji i v nejlepších letech využívají do poslední kapky. Jeho vláda, obvykle nepřítel státních zásahů, dokonce v zoufalství vyjmula správu klíčového povodí Murray-Darling z působnosti nižších stupňů samosprávy a začala vodu rozdělovat sama. To nejdůležitější ale ovlivnit…