BEL CANTO

Román inspirovaný přepadením japonské ambasády

Co má společného teroristické přepadení s operou? V konkrétním případě, který popisuje ve svém románu Ann Patchettová, se styčné body najdou: dlouhé peripetie příběhu a nevyhnutelně tragický konec.

Ann Patchettová

(1963) má za sebou pět románů a dvě nebeletristické knihy, nicméně Bel Canto je jejím zdaleka nejpovedenějším dílem. Kromě nadšeného přijetí ze strany kritiky i čtenářů za něj v roce 2002 obdržela v USA Faulknerovu cenu. Vyšla ze všeobecně známé události. Na přelomu roku 1996 a 1997 komando sestávající z dvanácti mužů a dvou nezletilých dívek z teroristické organizace Túpac Amaru přepadlo během večírku japonské velvyslanectví v Limě. Po dobu 126 dnů zde drželo 72 významných osob (původní počet zatčených převyšoval sedm stovek). Peruánský prezident

Alberto Fujimori

 – jehož bratr byl mezi rukojmími – odmítl vyjednávání, ozbrojené složky nakonec podnikly na ambasádu útok a všechny únosce zastřelily.

Bizarní, ale zajímavé
I v případě románu jsme svědky přepadení luxusní rezidence, tentokrát však nikoli velvyslanectví, nýbrž domu peruánského viceprezidenta, do něhož přijíždí významný japonský podnikatel Hosokawa. Místní politická elita se rozhodla uspořádat velkolepou oslavu podnikatelových narozenin, a pozvala proto Hosokawův idol: operní pěvkyni Roxanne Cossovou, která se nechá zlákat vysokým honorářem a pojme vystoupení na soukromém večírku jako zpestření svého světového turné o výlet do exotické země.

Celý večírek je vlastně úplatkem, který má podnikatele přimět k investici v latinskoamerické zemi (českému čtenáři se neodbytně vnucuje poznámka, že jde o úplatek neobvykle kulturní v porovnání s tím, co zná z českých médií). I proto se u viceprezidenta shromáždí všichni čelní představitelé země, tedy s výjimkou prezidenta, který sice byl pozván, ale na poslední chvíli odřekl. Uvědomil si totiž, že by přišel o epizodu své oblíbené telenovely.

Roxanne Cossová zazpívá na večírku árii z opery Rusalka, která je kromě historické události druhou hlavní inspirací románu. Hlas pěvkyně působí jako mocné kouzlo, jímž si podmaní všechny kolem sebe – tedy nejen původní publikum, ale nakonec i teroristy. Ale stejně jako v Rusalce, i kouzlo Roxannina hlasu má vyměřený čas a jednou musí vyprchat. V tom okamžiku se tentýž hlas stane zvěstováním smrti. Román hraje širokým rejstříkem: nabídne humor, napětí, zajímavé sociální postřehy, ale i zvláštní kombinaci žánrů. Zpočátku, když je početná skupina vysoce postavených a nepochybně zámožných osob přepadena komandem z džungle, působí román jako thriller; postupně se však stává společenskou komedií, jež nabídne i spoustu situačního humoru, a na závěr přechází do zvláštní podoby tragédie.

Patchettové se podařilo vytvořit nerealistickou, ale velice zajímavou situaci. Počáteční strach z přepadení totiž vystřídá dlouhá pasáž, v níž jsme svědky toho, jak rukojmí postupně navazují kontakty s únosci, přičemž velkou roli v tom hraje právě Roxanne Cossová a její zpěv. Přísná pravidla nastavená komandem se rozvolňují, takže nakonec teroristé poskytují operní divě kompletní servis a snaží se vyplnit každé její přání, zatímco rukojmí, jejichž životy nabraly netušený směr, zase příliš netouží po tom, aby je někdo osvobodil. Vzniká zvláštní mikrosvět, který dává zúčastněným příležitost poznat něco, co by jim jinak zůstalo navždy odepřeno.

Kouzla a proměny
Pro podnikatele Hosokawu je pobyt po boku jeho idolu splněným snem. Také jeho asistent, polyglotní tlumočník Gen, dostává možnost plně se realizovat, stává se z něj novodobý Hermes, posel a prostředník mezi lidmi. Totéž ale platí i o členech komanda. Ti se dostávají do styku s kulturou, kterou by nepoznali, a časem se ukazuje, že na první pohled zaostalí lidé disponují pozoruhodným nadáním hned v několika oblastech (jazyky, zpěv atd.). Přes harmonickou symbiózu, která je postupně v domě nastolena, je v příběhu cítit předzvěst konce. Je jasné, že čas je přesně vyměřen, a záleží jen na ozbrojených složkách kolem domu, kdy se rozhodnou zasáhnout.

Stejně tak je nabíledni, že životy těch, kterým se rezidenci viceprezidenta podaří opustit, budou úplně jiné než předtím. Patchettová se v románu zaměřuje sice jen na několik málo postav, ty jsou zato vykresleny přesvědčivě. I když nejsou zrovna jako ze skutečnosti. Například jazykové schopnosti tlumočníka Gena jsou stejně pohádkové jako kouzlo Roxannina hlasu. Jenomže Bel Canto je román na způsob opery: kouzla, nadpřirozené schopnosti i náhlé proměny jsou tu dovoleny. Patchettové se podařilo vystavět čtivý a dynamický příběh. Jeho závěr je možná přehnaně hořkosladký, nicméně přichází v okamžiku, kdy je čtenář ochoten autorce už leccos odpustit.

ANN PATCHETTOVÁ: BEL CANTO
PŘELOŽIL JIŘÍ HRUBÝ, VOLVOX GLOBATOR, 320 STRAN

Autor je anglista a překladatel.