O česko-německých vztazích s Antonem Ottem

Čím se prezentovalo sdružení Ackermann-Gemeinde na nedávné akci v Plzni?
R. HORŇÁK
Chtěli jsme prezentovat naši práci a zároveň lépe poznat život české církve a společnosti. Snažili jsme se seznámit se zařízeními jako domov pro matky s dětmi v tísni, domov sv. Františka pro bezdomovce, salesiánské centrum pro mládež, biskupské gymnázium, cizojazyčná duchovní správa, projekt Jana v Domažlicích, s prací německé menšiny, pravoslavnou farností v Rokycanech, kde žije velký počet Romů, a duchovními kořeny české církve. V příštím roce budeme určitě a s větším nasazením pokračovat v našich aktivitách ve prospěch česko-německého sousedství.

Disponuje vaše sdružení nějakým archivem či knihovnou, kde by se zájemce mohl dostat k materiálům z historie osídlení pohraničí?
LIBOR UHER
Máme archiv v našem ústředí v Mnichově. Je zaměřen především na meziválečnou a poválečnou dobu. Pro vaše záměry by mělo v dohlednu sloužit Collegium Bohemicum v Ústí nad Labe (http://www.collegiumbohemicum.cz/).

Moje prababička byla Němka ze Sudet, která si vzala Čecha, velice mě překvapilo, že i ti, kteří byli vyhnáni jako téměř dospělí, nikdy neuměli ani slovo česky. Byla tahle situace běžná?
OLGA RICHTEROVÁ
Je pravda, že mnohem více Čechů umělo německy, než Němců ovládalo češtinu. Vysvětlením je možná také to, že němčina byla v Rakousku státním jazykem, a z toho důvodu nepociťovali nutnost učit se česky. Neumím posoudit, zda v tom hrálo roli určité pohrdání. Na druhé straně existovala zajímavá iniciativa pro děti: „jezdit na handl“. Děti z českých rodin trávily prázdniny v německých rodinách a naopak. Čeština byla za první republiky povinná i v německých školách. Nemyslím si, že jazyk byl rozhodují faktor pro tragický rozchod Čechů a Němců.