Útrapy z rozumu

Ekonomové hledají v zuřivé hádce východisko z krize

Vinou světové krize sice klesá ekonomika, ale díky krizi zase roste lidské poznání. V posledních týdnech vyšlo ve světě několik skvělých knih o příčinách finančního kolapsu (jedné z nich věnujeme téma na str. 36–41), americký Kongres nedávno vytvořil desetičlennou „komisi pravdy“, která má hledat ty pravé hříšníky, a na stránkách světových novin probíhá vášnivá diskuse o samé podstatě ekonomiky.

Jaký je průběžný výsledek? Stručně by se dal shrnout jako návrat k Sokratovi a jeho slavné větě:

„Vím, že nic nevím.“

Nejlepší makroekonomické mozky a slovutní profesoři dnes připouštějí, že selhaly obecně sdílené předpoklady jako například, že trhy si poradí samy, neboť jejich účastníci se chovají racionálně, že ceny jakéhokoli zboží – od láhve piva až po složitý finanční derivát – jsou sice proměnlivé, ale reálné, neboť existuje pevný vztah mezi nabídkou a poptávkou, a že základní makroekonomické nástroje, jako třeba úrokové sazby centrálních bank, spolehlivě zabrání ekonomické krizi o rozměrech Velké deprese. Nositel Nobelovy ceny

Paul Krugman

si v červnu povzdechl, že makroekonomika jako taková byla v posledních 30 letech v tom nejlepším případě „okázale bezcenná“, v tom nejhorším případě „zhoubná“.

…