Na ostrově

Na Broadwayi je jako po vymření. Marné by bylo shánět se tu po divadelní scéně, žlutých taxících nebo tepajících neonech. Jen tu pod prastarými magnoliemi projíždí chlápkem s kšiltovkou řízené monstrum chevroleta a před krémovou vilou na kůlech zápasí dva mexičtí zahradníci s chuchvalci španělského mechu. Tohle totiž není New York, ale Georgie, ostrov svatého Šimona. Přímořský vzduch je provoněný čerstvě posečenou trávou a od nedalekých bažin se na Broadwayi tu a tam zatoulá popletený komár.

Na sousedním ostrůvku hostily před pěti lety Spojené státy nejmocnější muže planety na summitu G8. Společné foto je z pláže. Blair je v režném plážovém saku, Putin v černočerném kvádru. Viděla jsem i kus onoho kulatého stolu, kde seděli. V muzeu zdejšího majáku je summitu věnována celá jedna památeční místnost. Chirakovi prý moc chutnala jižanská kuchyně, Putin ocenil Bushovy ekonomické reformy. Po zvednutí sluchátka ve svatyňce s poctivou klimatizací to dotyční komukoli povědí přímo do ucha. Zima je vám při tom jak v americkém vlaku. V tom, který nás na nedaleké nádraží přivezl z Washingtonu, seděli lidé po uši zachumlaní v dekách. My ovšem mrzli a navíc jsme byli mrzutí.

Na návštěvu Bílého domu je totiž třeba se objednat alespoň s tříměsíčním předstihem, a tak návštěva Washingtonu přišla o svůj zlatý hřeb. Podívali jsme se alespoň do návštěvnického centra. Dozvěděla jsem se tam, že trávník Bílého domu svého času spásaly ovce, věhlasná Oválná pracovna není středobodem prezidentského sídla, ale je zastrčená v levém křídle a téměř každý z posledního tuctu prezidentů si tam pořídil nejen odlišné záclony a koberec, ale i pracovní stůl, přestože se zdají všechny stejné. Jako i jednotliví prezidenti, napadlo mě, když už se mi všichni ti předváleční a starší slévali únavou. Mladá generace ztrácí přehled tím spíš. Postávajíc v návštěvnickém centru před stěnou s fotografiemi, zaslechla jsem hovor otce se synem. „A kdo je tohle?“ ptal se otec zhruba osmiletého chlapce. „To je Hillary, její dcera a nějaký pán,“ odpověděl chlapec. Ten pán byl Bill Clinton.

Z hlediska věčnosti čeká osud „nějakého pána“ i současného prezidenta Obamu. Nebo ne? Obě možnosti zní stejně sci-fi. Tady na Broadwayi ostrova svatého Šimona, kde před každým pátým rodinným domem, před každou pátou jižanskou klimatizovanou vilou s luxusní verandou a americkou vlajkou stojí cedule NA PRODEJ. I tohle by se leckomu ještě před pár lety zdálo k neuvěření.