Když nedávno ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová odvolala svého náměstka Františka Korbela, nevzbudilo to příliš mnoho pozornosti. Proč také, vždyť jde o muže, kterého dosadila na ministerstvo Strana zelených, takže jej prostě nahradí jiný vyslanec nějaké partaje. Tak jednoduché to ale není. Spravedlnost se v minulých dvou letech stala jedním z nejdůležitějších témat české politiky a je nepochybné, že v budoucnu se zase stane. Dnes už nám z mysli pomalu mizí jméno Jiří Čunek (což je mimochodem velmi příjemná úleva), ale zasahování politické moci do práce zdejší spravedlnosti, která se jeho případem zabývala, zapomenuta být nesmí.
A to mimo jiné proto, že praxe „zasahování“ stále pokračuje. Dva příklady za všechny. Nová ministryně spravedlnosti jmenovala zpět do funkce ústeckého krajského státního zástupce
Jiřího Křivance
, kterého nedlouho předtím odvolal předchůdce Kovářové
Jiří Pospíšil
. Důvod? Křivanec sesadil z funkce šéfa liberecké pobočky státního zastupitelství
Adama Bašného
jen za to, že odmítl postup zdejší justice v Čunkově případu. Když ministryni (ne veřejně) kritizoval za návrat Křivance i náměstek Korbel, musel se poroučet také on. V Česku stále běží soud o to, jestli tu funguje „justiční mafie“, či nikoli. Jakkoli je to označení nadnesené, je třeba uznat, že tuzemská síť přátelských výpomocí je v justici nebývale hustá a navíc i účinná. Zdá se navíc, že už to nikomu ani nevadí (viz komentář na
).
V tomto čísle vám přinášíme rozhovor (viz strany 42–45) s odvolaným náměstkem Korbelem, a ačkoli si tento mladý muž dával pečlivý pozor na každou formulaci a nechtěl zacházet příliš daleko, stejně odhalil celou řadu příčin špatného stavu zdejší justice. Mimo jiné tu například poprvé veřejně přiznává, že na ministerstvo spravedlnosti směřovaly politické tlaky, aby se Jiřímu Čunkovi pomohlo, protože to je ve vládním zájmu.
S politikou a zdejší společností souvisí i další téma – ruský vliv v Česku. Hned několik významných politiků a osobností postkomunistické Evropy zaslalo dopis americkému prezidentu Obamovi, aby střední Evropu nepouštěl ze zřetele jako „vyhraný případ“ studené války, protože ruský zájem o ni naopak stoupá. Jde o nečekaně silný apel, který stojí za to prozkoumat pozorněji. Tím spíše, že ve stejné době, kdy byl publikován dopis, se v Moskvě konala nestandardní utajená schůzka Jiřího Paroubka a Vladimira Putina, o čemž jako první informovaly Hospodářské noviny. Rozhodli jsme se tématu znovu věnovat, tím spíše, že jsme se dozvěděli o další významné schůzce, tentokrát mezi Paroubkem a představitelem Gazpromu Gerhardem Schröderem. Článek Jaroslava Spurného a Silvie Lauder najdete na stranách 16–19.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
