Regulace cen za přeshraniční služby mobilních operátorů se zdá být rozumná, ale toto nemusí platit zdaleka o každém zásahu státu do podnikání
Nemusíte být zrovna v důchodovém věku, abyste si pamatovali, jaké dobrodružství bylo ještě počátkem devadesátých let telefonovat do zahraničí. A také to, jak hladově přitom polykal telefonní automat mince. Zavolat dnes mobilem či přes internet téměř kamkoli na planetě už sice není problém, ale ještě donedávna to bylo pořádně drahé – faktury dokázaly telefonujícího velmi nepříjemně překvapit. A pak zasáhla vyšší moc.
Plané výhrůžky
Mobilní operátoři, kteří pod tlakem konkurence snižovali „dobře viditelné“ ceny domácích služeb, si ponechávali vysoké ceny za volání do zahraničí, jež neměly daleko k představě onoho automatu polykajícího mince po hrstech. Politici v Bruselu se už od roku 2004 snažili přitlačit na operátory a regulovat ceny jejich služeb, prosadili se však až v roce 2007. O letních prázdninách dali občanům EU dárek ve formě eurotarifu, který určil maximální ceny za roaming, tedy za hovory v rámci Unie.
Mobilní operátoři, v té době vyčerpaní milionovými platbami z bitvy o licence na sítě vyšší generace (tzv. UMTS), které jim nepřinesly zdaleka očekávané výnosy, regulaci striktně odmítali a hrozili, že dojde buď ke snížení kvality služeb, nebo ke…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu