Proč se Ahmadínežád těší na bombardování
Souvislou betonovou stěnu mnohaposchoďových domů v Pasteurově ulici v centru Buenos Aires na jednom místě přerušuje nablýskaná mramorová plocha s barevnými transparenty. Nad prolukou se tyčí stejně nablýskaná budova Židovského společenského centra. Prostranství neslouží v prvé řadě k oddechu, je to připomínka – v červenci 1994 tady výbuch nálože srovnal se zemí tehdejší méně moderní sídlo stejné organizace. Při největším atentátu v dějinách Argentiny zahynulo 85 lidí a více než dvě stovky jich bylo zraněno. Argentinští a izraelští vyšetřovatelé za viníky útoku již před lety označili libanonské hnutí Hizballáh pracující podle pokynů tehdejšího íránského vedení. V Argentině je proto stále platný zatykač na několik desítek jeho členů, seznamu dominuje bývalý íránský prezident a dnešní předseda Shromáždění expertů s pravomocí odvolat nejvyššího vůdce Alí Akbar Rafsandžání.
Argentinský příběh názorně ukazuje, jak nepřehledné situaci dnes čelí mezinárodní společenství tváří v tvář rozklíženému íránskému režimu. Stejný Alí Akbar Rafsandžání totiž nyní představuje hlavní naději íránského opozičního hnutí, rozháněného v ulicích Teheránu kulkami, obušky a slzným plynem. V jeho osobě se koncentruje odpor části kleriků nespokojených s postupem nejvyššího vůdce
ajatolláha Chameneího
a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
