JAMIE SMYTH
bruselský zpravodaj Irish Times
Vkládal jsem do českého předsednictví velké naděje, bylo by také dobré ukázat Francouzům, že země nemusí být nutně velká, aby zvládla dobře předsedat EU. Ale předsednictví bylo nakonec katastrofální. Líbila se mi Entropa, která šťourala do evropských stereotypů. Ale když Mirek Topolánek referoval o Obamově stimulačním balíčku citací z písně ACDC o „cestě do pekel“, český smysl pro humor vztahům mezi EU a Spojenými státy zrovna neprospěl. Prezident Klaus pak číhal v pozadí, kritizoval EU a dělal vše proto, aby vykolejil schvalování Lisabonské smlouvy. A poslední kapkou pak byl pád vlády, po němž zůstalo předsednictví – právě v době finanční krize – bez kormidla.
SIMON TAYLOR
týdeník European Voice
Bylo jako těžká fotbalová sezona. České faux pas a francouzský faul připravily české předsednictví o body v krizi kolem Gazy. Za pomoci Německa a EU je naopak získalo v krizi plynové. Tvrdá práce v poločase přinesla dobré legislativní výsledky. Zrodil se však obraz Čechů jako „dobrých diplomatů, ale špatných politiků“ – tak se o nich vyjádřil jeden představitel EU. Entropa byla silná, ale politicky špatně ošetřená; Topolánek se až příliš přiblížil k tomu, aby se podobal Berlusconimu; Klaus ukázal, že prezident nemusí být nutně státník; a po pádu vlády hrozilo předsednictví naprosté odsouzení. Fischerův management je zachránil.
CHRISTIAN MIHR
vedoucí redakce zpravodajské agentury n-ost, Berlín
Vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě, sporný projev evropského skeptika Václava Klause v Evropském parlamentu a jeho notorická agitace proti Lisabonské smlouvě působily trapně a neodpovídaly suverénnímu vedení Evropské unie. Na konci ale Česká republika vrátila evropskou sedmadvacítku do původních kolejí a nakonec zabránila i pozastavení Lisabonské smlouvy. Nejprve tedy evropský nováček s klopýtáním začal své směšné číslo úkoly, které byly nad jeho síly, nakonec se však Česko loučí velmi úspěšně.
JACEK PAWLICKI
zahraniční redakce Gazety Wyborcze
Na Čechy během předsednictví spadlo několik krizí najednou: plynová na Východě, hospodářská ve světě a politická v Praze. Přesto táhli evropskou kárku chrabře. A táhli ji i přesto, že prezident Klaus každou chvíli vrážel klacky mezi šprycle jejích kol. Během plynové krize mezi Ukrajinou a Ruskem premiér Topolánek ukázal, že si umí poradit. A když se pak obul do Nicolase Sarkozyho a kritizoval jeho protekcionistické choutky v ekonomice, všichni v Polsku byli nadšeni. Přízrak, jakým se pak stal pád české vlády, nakonec přece jen vystřídal happy end. A to hlavně zásluhou unijních institucí, které fungují jako dobře promazaný stroj.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].