Mnoho lidí už omrzely turistické procházky po velkoměstech. Raději po nich běhají – třeba i maraton.
Poslední týden jedli Heijenrathovi pořád těstoviny, jelikož mají nejvíc uhlohydrátů.
„Teď si dám konečně pořádný kus masa,“
těší se Nizozemec
Jo Heijenrath
a už si ho objednává. Sedí na zahrádce na Staroměstském náměstí v Praze a zrovna doběhl pražský maraton, neboli dvaačtyřicet kilometrů po dlažbě. A teď slaví.
Atmosféra na náměstí je vůbec plná endorfinů: kolem stále ještě probíhají běžci, náměstí je plné lidí, kteří povzbuzují, hraje hudba a na stůl pana Heijenratha putují piva a talíře. Spolu s ním oslavuje dalších pět lidí: jeho kamarád, který také běžel, jeho manželka a další dva přátelé, kteří celé dopoledne chodili podél trati a povzbuzovali. Vždycky to takhle dělají: ti dva běží maraton a ostatní se snaží být někde poblíž a hodně křičet. Pak se trochu slaví a následuje obyčejná dovolená. Procházky, nakupování, kavárny.
Tak vypadá v praxi „běžecká turistika“, stále oblíbenější kratochvíle střední třídy ve vyspělých zemích: do Prahy takhle dorazili druhý květnový víkend Angličané, Němci, Italové, Nizozemci i další národy. Pobyli tady několik dní, užili si město, naštěstí pro nás také utráceli. „Děláme…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
