České euro v nedohlednu

Jednoznačné vyjádření sociální demokracie z minulého týdne k termínu zavedení eura zřejmě pohřbilo zbytky naděje, že se naše země dočká brzkého vstupu do klubu držitelů této měny. Stínovým ministrem financí Bohumilem Sobotkou zmíněný termín 2014 či 2015, který by on považoval za úspěch, znamená, že sociální demokraté nehodlají omezovat svou výdajovou politiku maastrichtskými kritérii, která přijetí eura podmiňují.

Zdá se, jako by politici konečně dosáhli v něčem shody. Euru není nakloněna dlouhodobě většina ODS, k odmítavému táboru se připojil minulý ministr financí (a možná klíčová postava nově vznikající strany), odložení ad acta jistě nezarmoutí Pražský hrad a k přijetí eura je již delší dobu skeptická i Česká národní banka. Tato skutečnost ukazuje hlavní slabinu české cesty do eurozóny. Zdaleka jí nejsou nedostatečné argumenty pro tento krok, je jím jasná absence silného „politického sponzora“ tohoto kroku.

Není však od věci si uvědomit, že současný „korunový konsenzus“ je podložen zcela rozdílnou argumentací táborů. Pro sociální demokracii je hlavním problémem neochota snižovat deficity státních financí, zatímco odcházející ministr financí Kalousek (a s ním část ODS) argumentuje ohrožením stability eurozóny právě takovýmto konáním. Proto považují euro za měnu nevhodnou k nahrazení české koruny. Do diskuse se navíc dnes mísí i z ekonomického hlediska až demagogicky střižené argumenty o horším vývoji na Slovensku v těchto měsících (jako by Slovensko přijímalo euro nikoliv ze strategických a dlouhodobých potřeb, nýbrž ve snaze projít lépe neočekávanou a bezprecedentní krizí).

Je možné, že sociální demokracie odpískáním eura prostě „stahuje kalhoty daleko před brodem“, stejně jako to udělala ODS v souvislosti s lety 2009 a 2010. Na zrušení termínu 2013 je totiž stále spoustu času (de facto nejméně do jara příštího roku) a není vyloučeno, že ke splnění fiskálního kritéria by stačila jasná cesta od vysokých krizových deficitů k hodnotám pod tři procenta.

To, že v posledních dnech jako by slábl tlak podnikatelů na zavedení eura v ČR, by nemělo být hodnoceno jako ústup z jejich pozice „pro euro“, ale spíše jako důsledek přílišné vytíženosti z „boje o život“, který krize nejedné firmě přinesla. Argumenty, aby malá, exportně orientovaná ekonomika ve středu Evropy s tímto krokem neotálela, jsou stále platné. O to více v době, kdy prakticky nikdo netuší, co naši korunu už v následujících měsících potká. A to není fakt, který pomáhá naší ekonomice vyrovnat se s probíhající krizí bez zbytečných ztrát.