ANKETA: Jak mají média informovat o neonacistech a jejich názorech?

Jana Bendová

vedoucí komentářů a publicistiky, MF Dnes

Přiměřeně. Pravdivě. Kriticky. S vědomím, že se do médií touží dostat, jako každý, kdo chce na politickém trhu uspět. Novináři musí dávat pozor, aby se nestali zvětšovacím sklem, které ze stovek dupajících králíků udělá pluky pochodujících gladiátorů. Znamená to věčné hledání rovnováhy: splnit povinnost informovat a přitom hlas extremistů nezesilovat. O jejich názorech je třeba mluvit otevřeně. A ostře nesouhlasit. Často slýchám, zda by ignorování či nějaká forma cenzury přece jen nebyly lepší. Nebyly. Svoboda slova je riskantní, ale riskantnější je její omezování – byť se šlechetnými úmysly.

Tomáš Trampota

FSV UK a Metropolitní univerzita

V případě jakýchkoli hnutí směrujících k potlačování svobod jednotlivců nebo skupin obyvatel by média měla přejít k angažované kritické reflexi, k hodnotícímu způsobu informování. Mediální teoretik Daniel Hallin poukázal na to, že při informování o deviantních jevech média odkládají běžné pojetí objektivity a musí nutně stranit základním hodnotám společnosti, a neonacismus deviantním rozhodně je. Proto jsem pro kritickou reflexi, zdůrazňování negativních důsledků, historických paralel a jen minimální propůjčování prostoru stoupencům tohoto hnutí k prezentaci jejich ideologie.

Jaromír Volek

Katedra mediálních studií a žurnalistiky, MU

1/ Stejně jako o ostatních mimoparlamentních stranách, jejichž volební preference jsou neměřitelné, respektive pohybují se v rámci statistické chyby. 2/ Bez spektakulární démonizace a dramatizačních editoriálních postupů ve stylu primetimové detektivky, které de facto znamenají jen naivní akceptaci agendy vytvářené speciálně pro média. 3/ Se snahou přiblížit specifické motivy a psychické potřeby stoupenců i lídrů této soudem uznané strany.

Jindřich Šídlo

vedoucí domácího zpravodajství ČT

Média nemůžou neonacisty úplně ignorovat, na to bohužel hrají ve společnosti příliš důležitou roli. Respekt o nich také vždycky psal a určitě bude. Problém je, když se novinářům popletou role a z nepřátel svobodné společnosti se stávají „zajímavé, i když kontroverzní osobnosti“, s nimiž se dají vážně pořizovat profilové rozhovory, v nichž se kladou otázky typu „co si myslíte o Hitlerovi“. Co asi tak autor očekává za odpověď? Svoboda projevu neplatí pro lidi, kteří žádnou svobodu nectí.

(Čtětě komentář na straně 14)