Novinky

MARTIN PRINZ: LUPIČ

Přeložila Zuzana Augustová, Havran, 103 stran

K napsání románu prý spisovatele inspiroval příběh skutečného bankovního lupiče a zároveň maratonského běžce, který – v masce Ronalda Reagana – vykrádal rakouské banky na sklonku 80. let. „Ten muž byl posedlý neobyčejnou touhou po svobodě. Nebyl nesympatický, ale když viděl sebemenší šanci na útěk, ztrácel zábrany.“ Který lupič by je neztratil. Chladný styl nevelkého románu lze přirovnat k raným prózám Petera Handkeho. Ústřední motivy jsou: podzim, chlad, voda, vítr, rychlá jízda a běh. Popis krajiny otevírá vnitřní prostor a vyvolává povznášející pocit volnosti. Útěk se zde stává, alespoň na krátký okamžik, smyslem života.

MAURICE BLANCHOT: LAUTRÉAMONT A SADE

Přeložila Marie Dospíšilová, Garamond, 297 stran

Proč knihu komentujeme? Abychom ji učinili čitelnější. Tak jednoduše si francouzský filozof a kritik odpovídá na otázku po smyslu vlastní práce. Výjimečná kniha jeho literárně-filozofických esejů věnovaných z menší části Nové Justině Markýze de Sade („Lze připustit, že v žádné literatuře žádné doby se nevyskytlo tak skandální dílo, že žádné jiné dílo neranilo hlouběji lidské city a myšlenky.“) a z větší hraběti Lautréamontovi a jeho Maldororovi je navíc uvedena brilantní úvahou nazvanou Co je kritika? – v ní se mimo jiné dočteme: „Ale proč by byl kritik nezbytný? Proč nestačí řeč díla samotného? Proč by se mezi čtenáře a dílo, mezi dějiny a dílo měl stavět tento mizerný hybrid čtení a psaní, tento podivný čtenář-odborník, který však dovede číst, jen když přitom píše, píše jen o tom, co čte, a musí zároveň vyvolávat dojem, že když píše a čte, nedělá nic, nic mimo to, že nechává tvořit hloubku díla, to, co v něm zůstává, a zůstává v něm vždy jasněji, temněji?“

JOCHEN KIRCHHOFF: JINOSVĚT

Přeložil Eduard Světlík, Dybbuk, 324 stran

Kniha s podtitulem Prostor, čas a vlastní já ve změněných stavech vědomí (příspěvek k vnitřní kosmologii) zavádí čtenáře na myšlenkovou a meditační cestu do vlastní psychiky. Autor odkrývá ty oblasti vědomí, které bývají považovány za „nevyslovitelné“, a zkoumá různé stavy „rozšířeného vědomí“, jež většina lidí v nějaké formě zažila. Tyto stavy s velkou pozorovací ostrostí představuje jako důležitou, ne zcela prozkoumanou součást lidského bytí. Kniha může být užitečnou pomůckou pro ty, kteří prošli nějakou formou transpersonální zkušenosti, ale chybějí jim slova a vědomosti, aby ji mohli plně pochopit a zasadit do širšího kontextu.