Strašpytel Fidel

Raúl míní, Fidel mění. Mladší z obou kubánských bratrů Castrových vyšle jeden týden směrem k Američanům vstřícný signál, starší a churavějící revoluční legenda ho rychle odkáže do patřičných mezí. Minulý týden jsme oznamovali, že prezident Raúl Castro je v reakci na zrušení zákazu amerických Kubánců jezdit na rodný ostrov (a hlavně posílat tam peníze) ochoten s Barackem Obamou „jednat o čemkoliv, včetně lidských práv, svobody tisku a politických vězňů“. Dnes již z Fidelova pravidelného sloupku víme, že „Obama bezpochyby Raúlův výrok špatně pochopil“. Fidel Castro se domnívá, že pokud se mají vztahy mezi oběma zeměmi zlepšit, jsou to Spojené státy, kdo se musí zásadně změnit. Konec oteplování.

Na Kubě se podle všeho rozhořel spor, kudy dál. Raúl, který musí nějak držet chudou zemi v chodu, může mít pocit, že s tímto americkým prezidentem lze uzavřít příměří, aniž by mu to vyrvalo z rukou otěže moci. Fidel, tento zvrácený génius světové politiky, je ovšem chytřejší.

Starší z bratrů ví naprosto přesně, že diktátorskou vládu na Kubě ospravedlňuje v očích jejích obyvatel a Latinoameričanů vůbec pouze jeho zmytizovaná schopnost postavit se silnějšímu, především USA. Jeho režim neohrožuje ekonomické strádání obyvatel, na to má situaci příliš dobře pod kontrolou. Smrtelnou hrozbou je pro Castra ztráta nepřítele. Latinská Amerika je dnes prostředím, kde je demokracie (byť rozhodně ne vzorná) samozřejmá hodnota a ani Hugo Chávez si nedovolí ignorovat výsledky voleb. Kuba bez hrozeb „amerického satana“ tedy vypadá jako pouhá předpotopní diktatura, která nemá žádné opodstatnění.

Američané dávno vědí, že se embargo obrátilo proti nim a proti obyčejným Kubáncům. Prohnaný Fidel s nimi ale stále hraje stejnou hru – staví svými odpornostmi Američany opakovaně do situace, v níž si zrušení embarga nebo jiné otevírání nemohou z morálního hlediska dovolit. Tentokrát podmínil propuštění několika stovek politických vězňů vydáním pěti „kubánských hrdinů“ sedících v Americe za špionáž. Američané již dříve naznačili, že bez propuštění politických vězňů se žádné další sbližování konat nebude, a tím se spirála opět roztáčí. Zkušený diktátor má Obamu tam, kde měl i jeho předchůdce.

Fidel Castro musel při slovech svého bratra na okamžik cítit, jak se pod jeho režimem třese země. Doma má zatím situaci pod kontrolou, ale i tak má důvod ke strachu. Co kdyby dnešní americký prezident sňal definitivně masku nepřítele? Není pravděpodobné, že by hned druhý den šli političtí vězni domů a Kubánci by začali volně zakládat politické strany. Byl by to ale skutečný začátek konce Fidelovy magické moci nad ostrovem.