Poctivá Litera

Největší překvapení na začátek: knihou roku 2008 se v soutěži

Magnesia Litera

stala v sobotu večer poezie, tenká sbírka básní psaných pod lupou. Je to tak. Po dlouhých letech, kdy

Bohumilu Grögerovou

znal jen omezený okruh fanoušků experimentálních textů, osmdesátisedmiletá básnířka a překladatelka sbírá vavřín za vavřínem. Její Rukopis je o statečném vypořádání se s osamělostí, stářím a slepotou. Čtenářům asi pomáhá v jejich vlastních těžkostech, proč by ji jinak kupovali i lidé, kteří se básním spíš vyhýbají? Skvělý důkaz, že silná a pravdivá výpověď oslovuje, ať už je forma jakákoli. Též vnitřní poctivost.

Příklonem k poctivosti dělá dojem celá letošní Magnesia Litera. Vedle Rukopisu byly oceněny i další knihy, které jsou spíše výrazným existenciálním než literárním počinem. Takový Martin Ryšavý. Na sever jezdí už od roku 1992, ale svůj dvoudílný román Cesty na Sibiř, se kterým zvítězil v kategorii próza, začal psát až před osmi lety. Psal, měnil se a rostl spolu s knihou. Z jeho psaní je znát, že bylo doprovodným procesem autentického života, a ne naopak. Také je tato kniha pěkný špalek. Když už jsme u toho, i vítězná kniha v kategorii naučné literatury má svoji váhu. Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla psala Radka Denemarková stejně dlouho jako Ryšavý. Zápasila s ní, vracela se na začátek, zavrhovala jednoduchá řešení. I ona za knihu o geniálním režisérovi „ručí svým životem“, vždyť byla jeho nejbližší spolupracovnicí v divadle Na zábradlí a před svou dobrovolnou smrtí ji pověřil tím, aby o něm napsala.

Vlastně mne napadá, jestli se snad letošní porotci neřídili heslem: čím tlustší, tím lepší. V Liteře za nakladatelský počin muselo být rozhodování těžké. Stoilov z Torstu se svým prťavým Koudelkou (Invaze 68) samozřejmě vypadli hned na začátku. Zato VáchalovyŠumavy od Paseky je pořádný kus. Ale jen jeden. Nakonec vyhrálo dvacet dílů Spisů Františka Langera. Ale vážně. Projekt, na kterém od roku 2000 pracovala tři nakladatelství, si cenu určitě zaslouží.

Vítězné knihy se pěkně doplňují. Lichožrouti, s nimiž Pavel Šrut vyhrál Literu za dětskou literaturu, nemají dobrodružným duchem daleko k Ryšavému. A Povrch, skrytost, ambivalence… Josefa Vojvodíka koresponduje s Rukopisem. I tady jde o vztah mezi viditelným a neviditelným, hmotným a nehmotným, tvarem a beztvarým.