Jen děti, psi a kozy…

Vstávám dnes dřív, abych stihla udělat korektury a poslat je e-mailem do redakce, než se tam všichni sejdou. Chvilku mi trvá, než se rozkoukám. Naštěstí je světlo už brzo ráno, do tmy vstát nedokážu. Nejdřív se musím nasnídat, pak už to celkem jde…

V sedm jdu vzbudit staršího syna a začíná kolotoč povinností. Staršího vypravím do školy a mladšího opatrně (aby se moc neprobudil) přenáším z postýlky ven do připraveného kočárku. Rychle si v hlavě utřídím, jestli mám s sebou opravdu všechny věci - hlavně zkontroluju těch sto drobností, o kterých si všichni - vyjma maminek velmi malých dětí - myslí, že to jsou věci naprosto nedůležité a zbytečné. Ale víte, jak dokáže pokazit den třeba látková plínka zapomenutá doma na botníku? Při usínání ji můj chlapeček žmoulá v ručičce a žádný kapesník, dokonce ani bílé jemné tričko tu jeho plínku prostě nenahradí… Automaticky beru nacpaný batoh, navlékám svojí fence kšíry a honem vyrážíme ještě chladným ránem na farmu. Jdu bosky orosenou trávou, nabírám tím energii na celý den.

Na pastvu

Drncání kočárku po louce chlapečka uchlácholilo k spánku, a tak mám vymodlenou půlhodinku klidu na to, abych podojila stádečko koz a uklidila chlívky. Trochu jsme se cestou zdrželi u myší díry, to si moje psí lovkyně nikdy neodpustí. Malý se budí akorát ve chvíli, kdy vyháním…