Národ jako představa

Tato kniha dnes patří ke klasice. Šestadvacet let stará práce amerického politologa a odborníka na kultury jihovýchodní Asie Benedicta Andersona Představy společenství. Úvahy o původu a šíření nacionalismu nabourala ve své době řadu mýtů, které obklopovaly formování moderních národů. Především, že národ je komunita „půdy a krve“. Anderson totiž nechápe dějiny národů jako příběhy společenství, která po staletí bojovala za návrat ke svým pošlapaným hodnotám a tradicím. Národ je podle něj poměrně nedávný fenomén; společná představa, která se zrodila v hlavách učenců a rozšířila se ruku v ruce s rozvojem kapitalismu a komunikačních technologií.

Obava z nejistoty

„Jsi Čech, tak si toho važ!“ zpíval Daniel Landa v jedné ze svých skinheadských odrhovaček. Pokud do textu dosadíme definici Benedicta Andersona, mohl by klidně zazpívat: „Jsi sdílená představa, tak…“ Jenže tu vzniká problém. Jak se zachová Čech, Němec nebo Francouz v situaci, kdy se zpochybní jeho na první pohled samozřejmá příslušnost k národu? Bude schopen unést ztrátu dosavadních jistot? Anderson předpokládá, že nic takového nehrozí. Představy společenství budou podle něj hrát důležitou roli i v „globalizovaném“ 21. století.

To, že národní příslušnost je zvláštní kategorie, ukazuje Anderson na následujícím příkladu: jestliže někdo hovoří o tom, co je typické…