Zapsáno při rauchpauze

Stipendijní byt na samém konci Kurfürstendammu je rozlehlý, protahuje jím, je plný dlouhých lidských stínů a doznívajících kroků, se smaragdovým bodem měsíce pod pětimetrovým stropem.“ A sakra – pětimetrový strop, lidské stíny, doznívající kroky. Aby z toho nakonec nebyl nějaký psychický atak, nějaké vidiny a slyšiny, nějaký Shining s rozcuchaným spisovatelem, který s očima podlitýma krví honí přízraky se sekerou z pokoje do pokoje!

Ne, není to legrace, tyhle tvůrčí pobyty. Jsou známy případy, kdy stipendista z myšlenkového vypětí zdemoloval honosný byt na kutloch čtvrté cenové skupiny. Dokonce kladívkem otloukl omítku ze zdí. Jenže Petr Borkovec (1970), autor knihy Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire, je i při svém nevysokém věku již veteránem takových bitev, kdy před tvůrcem poblikává obrazovka notebooku a pro všechny případy je v kufru připraven blok Moleskine a pár ořezaných tužek tvrdosti tři.

Od stolu do ulic

Navíc – do Berlína ani do přístavního města Saint-Nazaire v západní Francii neodjel sám. Oba pobyty měly jasný překladatelský plán. Po Brodském, Rejnovi, Nabokovovi či Odarčenkovi byl ve Francii v roce 2003 Borkovcovým spolubydlícím Vladislav Chodasevič a v letech 2005–2006 měl v Berlíně naplánováno utkání s vyzyvatelem Georgijem Ivanovem. Obě těžké váhy ruské emigrantské poezie…