Virtuální identita

„Jsme teď na hranicích Tabaska a Yucatánu. Míříme do Belize, kde se ocitneme tak za čtrnáct dnů - a pak přes Guatemalu a Chiapás na Oaxaku a do Mexico City, abychom se 15. února objevili v Praze. Lukáš & Marie. " "Jsem teď v horách, e-mail je tu hrozně pomalej a drahej, tak jen krátce. Jakub. " Dvě ukázky globální éry, dvě ukázky z předvánoční elektronické korespondence, jedna z Mexika, druhá z Thajska, ale obě mohly být poslány třeba i z pražských Vršovic. Co z toho plyne?Obě zprávy pocházejí z odlehlých částí Země, z míst, odkud by se dříve dalo jen stěží komunikovat s domovinou, ale oběma schází kód, který by jasně doložil jejich původ, něco jako "Correos de Mexico“ či „Thailand“. Obě zprávy charakterizuje jen virtuální adresa … @hotmail.com. Má to svou logiku. Služba hotmail sídlí v americké doméně internetu a ta - v mateřské zemi Sítě sítí, první na světě, tedy v situaci, kdy se nemusela vyčleňovat vůči jiné konkurenci - neměla a dodnes nemá potřebu svou identitu zdůrazňovat národním kódem. Trvá jiný stát na své identitě? Ať si ji označí! Americkou doménu poznáme jen podle zvláštních, „nenárodních“ extenzí, v tomto případě .com (commerce). Kdokoliv si - neplacenou! - službu hotmail zařídí, může komunikovat se „zbytkem světa“ bez ohledu na to, kde se zrovna nachází, ale jeho „zpáteční adresa“ zůstává stejná, ať píše z Chiapásu, nebo z Vršovic. Zdánlivě vidíme jeden z dokladů globalizace coby internetové unifikace světa. Ale není to zdaleka tak prosté…