Zvadlé keňské růže

Jak dopadne svatý Valentýn, to závisí i na Keni. Přesněji řečeno na růžích pěstovaných na tamních polích, odkud letadly a později kamiony putují až do evropských květinářství. Žádná jiná země světa nevyváží tolik řezaných růží a v žádný jiný den v roce se jich neprodá tolik jako 14. února.

Nepokoje po zfalšovaných prosincových prezidentských volbách se v Keni každým dnem více vymykají kontrole politických vůdců znesvářených táborů, kteří se jen po malých krůčcích odhodlávají ke kompromisu. Během minulých šesti týdnů zemřelo přes tisíc lidí a odhadem tři sta tisíc jich musí hledat nový domov.

Počátkem února mačetami a hořícími pochodněmi ozbrojené gangy dorazily i k dosud klidným břehům jezera Naivasha, v jehož okolí leží nejvíce květinových farem.

Bandy Kikujů, podporující ve volbách „svého“ Mwaie Kibakiho, zde začaly zapalovat domy rivalů z etnika Luo, k němuž náleží vůdce opozice Raila Odinga. Většina rolníků se bojí chodit do práce, a na rozlehlých polích proto postupně povadají tisíce růží. Spolu s nimi uvadá i mýtus o Keni jakožto pevnosti stability na rozbouřeném východě Afriky.

Vřící kotel

V keňský mýtus věřil i Charles Mugo. Britští kolonizátoři před sto lety z nejúrodnější půdy v centrální Keni vyhnali jeho předky. Když se země v roce 1963 zbavila bělošských vládců, dočkala se Charlesova rodina…