Sto rolniček na každé noze
V Indii byla poprvé v devíti letech: „Dávali mi krásné šaty, korálky, všem jsem se líbila, protože jsem bílá a mám světlejší vlasy než Indky."
V Indii byla poprvé v devíti letech: „Dávali mi krásné šaty, korálky, všem jsem se líbila, protože jsem bílá a mám světlejší vlasy než Indky. Cítila jsem se jako princezna.“Anežka Hessová (1987) si pamatuje, jak jezdily s maminkou v rikše a místní ji štípali do tváří. Bála se jenom potulných psů a toho, jak jí Indky, kterým připadala neodolatelná, sháněly ženichy. Anežčina maminka Iva tehdy přijela do Váránasí, aby studovala severoindický tanec kathak. A dcera šla záhy v jejích stopách.
S kathakem se Anežka poprvé setkala jako malá ve Švýcarsku, kde její matka spolupracovala s ženevským divadlem Montreurs d’Image. Dcera seděla na zkouškách, kreslila si tanečnice a zkoušela je napodobovat. Tanec a hudba ji okouzlovaly. Když se s matkou vrátily do Čech, dokončila základní školu a vychodila pedagogické lyceum se specializací na dramatickou výchovu. Přitom se stále věnovala kathaku a brzy začala s matkou i vystupovat.
Kathak odjely společně studovat do indického Bangalore, naposledy se do Indie vrátily před dvěma lety, kdy se v Kalkatě účastnily kurzů mistra Sandipa Mallicka. To už vnímala i jiné věci: „Nelíbí se mi například postavení indických žen. Dělaly jsme s maminkou představení o političce Phúlan Déví, která bojovala za ženská práva, a nakonec na ni spáchali atentát.“
Původně chrámový tanec kathak spočívá v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu