Jsme zralí na porážku?
V emocionálně vypjaté atmosféře před prezidentskou volbou se mnohé komentáře věnovaly drobným procentuálním rozdílům na cílové pásce, zřídka pak fungování prezidentské instituce dnes, včera a do budoucna.
Jan Hartl
(1951) vystudoval sociologii, politologii a filmovou vědu na Univerzitě Karlově. V letech 1975–1989 působil v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Na jaře 1990 spoluzaložil Středisko empirických výzkumů (STEM), první soukromou sociologickou firmu, kde je dodnes ředitelem.
V emocionálně vypjaté atmosféře před prezidentskou volbou se mnohé komentáře věnovaly drobným procentuálním rozdílům na cílové pásce, zřídka pak fungování prezidentské instituce dnes, včera a do budoucna. Dochází k tomu pravidelně, je to jeden ze znaků povrchnosti naší doby a nemá smysl ho nijak zvlášť přetřásat. Za zamyšlení ovšem stojí stereotypy očekávání, které v takové chvíli vystupují na povrch. Pro sociologa je nejzajímavější právě to, co je natolik obvyklé a běžné, že si to ani neuvědomujeme. Co je nabíledni a co zná každé malé dítě. Přitom mnohdy stačí popojet několik set kilometrů do zahraničí a tam najednou naše samozřejmosti neplatí. Mají tam samozřejmosti jiné, své vlastní. Dám radši příklad.
V celé řadě výzkumů STEM se od ledna ukazovalo, že Václav Klaus a Jan Švejnar mají u naší veřejnosti vyrovnané postavení, přičemž Jan Švejnar postupně získával drobný náskok. Víme, že média i veřejnost berou volby jako sportovní závod a hovoří o předpokládaných vítězích a poražených.
Náš národní stereotyp říká, že kdo má v oblibě jednoho kandidáta, nutně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu