Úhel pohledu

Ve svém posledním článku jsem tvrdil, že mezi našimi dvěma zeměmi už neexistuje žádný rozdíl v názorech, zájmech nebo motivech jednání – že obyvatelé obou zemí přijali jako svou prioritu touhu po bohatství a zisku za každou cenu. Na svém tvrzení trvám, ovšem s následující výjimkou: přestože je úspěch měřený osobním bohatstvím a společenským vlivem snem, který i v Česku spřádá každá matka pro svého potomka, panuje zde představa, že je dosažitelný pouze za cenu morálního kompromisu. Úspěch se rovná zlu nebo nějaké černotě.

Je to otázka úhlu pohledu. Když jsem se učil chápat americký sen, tedy naši představu o povolání, bohatství, domovu, rodině a bezpečí, říkali mi, že ho lze dosáhnout pouze neobyčejně tvrdou prací, obětavostí a pilným studiem. Kdykoliv uvidím v kterémkoliv americkém městě elegantně oblečeného muže za volantem mercedesu, okamžitě si pomyslím: tady přichází člověk, který tvrdě, dobře a poctivě pracoval.

Nezdá se, že by totéž platilo v Česku. Tatáž matka, jež povzbuzuje svého syna, aby se pilně učil, vydělal spoustu peněz a někam to dotáhl, ho varuje před úspěšným mužem na ulici. Proč to varování? Kvůli víře, že úspěchu nelze dosáhnout bez lží, krádeží nebo porušování zákona, bez zákulisních dohod nebo podlézání. Je to podivný recept: úspěch je nejvyšším dobrem, kterého lze dosáhnout pouze za cenu lhaní.

Problém je v tom, že tento český pohled na úspěch začínám sdílet už i já. Jediné, co se o úspěšných, mocných a bohatých dozvídáme, jsou jejich skandály, aféry a nemorálnosti. Nezbývá, než doufat, že budoucí generace si svoje bankovní účty neotevře rovnou v pekle.

Netvrdím samozřejmě, že americký úspěch je imunní vůči morálním kompromisům. Máme svoje vlastní skandály, zločince a levoty. Rozdíl je ale v tom, že úspěch ve Spojených státech zjevně nezaručuje nedotknutelnost. V Americe máme silné a nezávislé soudy, zapálená a nedůvěřivá média a v případě, že vyjde najevo korupce, také přímou odpovědnost vůči veřejnosti. Lež neprojde ani nejvyšším ústavním činitelům, jak dokládají příklady prezidentů Nixona a Clintona.

Právě tohle dovoluje Američanům zůstat optimisty, přestože negativní příklady se vždycky najdou. Pokud věříme, že úspěch je měřítkem všeho, pak nás jenom dodržování a upevňování pravidel dovede k víře, že úspěch je něco jiného než nutné zlo.

Autor je Američan, v Česku učí češtinu.