Novinky

KARLO ŠTAJNER: 7000 DNÍ NA SIBIŘI

Přeložil Luboš Kohout, Naše vojsko, 199 stran

„Na nic se nedá zapomenout, a zejména ne na dvacet let života, která člověk prožil zbaven svobody a důstojnosti,“ píše v úvodu jugoslávský komunista, bývalý tiskařský dělník, který byl v letech 1936–1956 vláčen po sovětských koncentračních táborech a vězeních. Spolu s miliony dalších odsouzených stavěl na Sibiři továrny, doly a železniční tratě, přežil samotky, mučení fyzické i duševní, a přitom se po celých dvacet let odmítal přiznat k tomu, z čeho byl NKVD falešně obviněn. Nic nepodepsat, neponížit se: to je vzkaz, který z knihy stále znovu zaznívá, jednoduše a prostě, jako je prostá celá kniha – ale o to přesnější: detailní popisy spoluvězňů, rozhovorů, utrpení. Bez filozofických příkras, které by materiál mohly rozptýlit. Bez odstupu. Tak, jak to bylo, jak se skutečně Sovětský svaz budoval na mrtvolách.

PIERRE LOUŸS: TŘI DCERY A MATKA

Přeložil Karel Jaroš, Dybbuk, 213 stran

Próza francouzského senzualisty, dekadenta a bibliofila P. Louyse (1870–1925) vyšla v češtině již dvakrát, v rozpustilých letech 1930 a 1931. Text na hranici snesitelnosti mapuje oblasti sexuální perverze, ve kterých autor celoživotně bádal. Ozvuky markýze de Sade najdeme snad jen v systematickém prznění symbolů církve. Na rozdíl od klasika vypravěč nefilozofuje, neexperimentuje a není krutý. Je soucitnou a poněkud i šokovanou obětí čtyř nymfomanických prostitutek, což mu nebrání si s vervou užívat všeho, co je mu nabízeno.

PHILIP ROTH: UMÍRAJÍCÍ ZVÍŘE

Přeložil Jiří Hanuš, Mladá fronta, 119 stran

Dobrý námět na srovnávací studii Dívčí ňadra v dílech stárnoucích spisovatelů. Zhlouple obdivný vztah k mladému ženskému tělu není jediné, co má stárnoucí Roth společného s naším Ludvíkem Vaculíkem (viz Loučení k Panně). Také Roth svou vášeň k ženám sublimuje do cvičení na klavír, jen o tom nepíše Hodiny klavíru. Hudba, Kafkův rukopis, regály plné knih a jistá mediální sláva, to jsou erotické rekvizity newyorského židovského intelektuála, na které uloví dceru emigrantů z Kuby. Samotný příběh lásky a žárlivosti by byl až příliš prostý, nebýt exkurzu do sexuálně revolučních 60. let a také na Kubu a mezi emigranty. Do děje se svými výčitkami vstupuje také vypravěčův v dětství opuštěný syn. Starý muž a dívka se nedokážou vnitřně sladit: touha se stává pornografií a nekonečnou honbou za uspokojením. V Rothově milostném románu kupodivu zůstává nejvíce na povrchu to, co se týká lásky. Ostře naopak vyvstává motiv stárnutí a loučení, obraz umírajícího přítele. Vášeň, s níž ochrnutý básník těsně před smrtí líbá autora na ústa, je opravdová. Ona, a ne krásná ňadra, by mohla být skutečným Rothovým důvodem k napsání knihy.