Jako pokusné krysy

Mozek neslouží k přemýšlení, ale k jednání. To je jedna z tezí francouzského lékaře, vědce a filozofa Henriho Laborita, hlavního aktéra pozoruhodného snímku francouzského režiséra Alaina Resnaise Můj strýček z Ameriky (1980). Autor, který na počátku své dlouhé tvůrčí dráhy proslul jako revoluční experimentátor s běžnými konvencemi narace – vzpomeňme na nehynoucí klasická díla Hirošimo, má lásko (1959) a Loni v Marienbadu (1961) –, neztratil chuť hrát si s formou filmového díla ani na přelomu sedmé a osmé dekády.

Jednu rovinu filmu tvoří dokumentární prezentace myšlenek přírodního vědce stojícího na pozicích behaviorismu. Lidé se podle Laborita neliší od zvířat v tom, jak reagují na příslib slasti nebo naopak stres a krizové situace. Chováme se prý podle modelu stimul–reakce a většina našich činů není založena na vědomém rozhodování. I takové filozofické koncepty jako svobodná vůle se v očích behavioristů povážlivě kymácejí v základech.

Páteř snímku pak tvoří hraný příběh vyprávějící osudy tří hlavních postav. Resnais je sleduje od dětství přes dospívání až do dospělosti a Laboritovi propůjčuje funkci vypravěče na způsob řeckého chóru, který čas od času vstupuje do děje a komentuje a vysvětluje činy a pohnutky jednotlivých hrdinů. Sleduje je jako vědec pozorovatel vypracovávající podle jejich životů případovou studii. Ba co víc: podle konkrétních experimentů s laboratorními krysami srovnává chování postav s jednáním zkoumaných hlodavců.

Uvěřitelné a sympatické charaktery stvořil scenárista Jean Gruault, který je podepsán například pod slavným snímkem Françoise Truffauta Jules a Jim (1962), a byl za to po zásluze nominován na Oscara. Seznamuje nás se ctižádostivým Jeanem, ředitelem zpravodajství veřejnoprávního rádia s politickými ambicemi, divadelní herečkou Janine (Nicole Garciová), která s Jeanem prožije krátký vášnivý milostný románek, a se zemitým Reném (Gerard Depardieu), středním manažerským kádrem v textilní továrně. Resnais za pomoci Laboritových tezí jakoby s vědeckým odstupem nezúčastněně sleduje, jak se jeho hrdinové vyrovnávají s dědictvím prostředí, ve kterém vyrůstali. Jean si s sebou nese životem výchovu v bohatství a v luxusu, Janine si sen stát se herečkou plní navzdory přání dominantního otce a René svou prací v továrně realizuje touhu vymanit se z kořenů chudé farmářské katolické rodiny.

Každá z postav se v průběhu filmu po svém vyrovnává se ztrátou zaměstnání a životní krizí, každá má oblíbeného herce či herečku, které v určitých situacích bezděky imitují. Všichni hrdinové v určitém okamžiku mluví o jakémsi nespecifikovaném úspěšném strýčkovi žijícím v Americe, který má být podle režisérových vlastních slov jakousi godotovskou figurou reprezentující nedosažitelný ideál životního štěstí.

Vtipné a empatické zamyšlení nad zákonitostmi lidského chování si získalo francouzské diváky i kritiky. Pokud si někdo stále není jistý, zda ve středu večer zůstávat u televize dlouho do noci, může být pro něj doporučením i skutečnost, že na festivalu v Cannes získal Resnaisův originální snímek Velkou cenu poroty.

Můj strýček z Ameriky

ČT 2, 13. 2., 0.10