Bezejmenní Číňané
Letošní letní olympijské hry v Pekingu nebudou o nic méně politické – budou však připomínat Berlín, anebo Soul? Stanou se apoteózou autoritářského režimu, anebo počátkem jeho zániku?



Guy Sorman
(1944) je francouzský novinář, filozof, ekonom a autor mnoha knih, které pojednávají o ideálech kreativity a moderním kapitalismu. Letos vyjde jeho kniha o Číně s názvem Empire of Lies (Impérium lží).
Žádnému čínskému Sacharovovi nebo Solženicynovi nebude umožněno poskvrnit „úspěch“ strany.Od svého obnovení Pierrem de Coubertinem byly olympijské hry vždy zpolitizované. Ty první se uskutečnily v roce 1896 v Aténách s cílem znemožnit Turky, kteří stále okupovali severní Řecko. Berlínské hry v roce 1936 se staly oslavou triumfu nacistické ideologie. A olympijské hry v Soulu v roce 1988 otevřely dveře k demokratizaci Jižní Koreje.
Letošní letní olympijské hry v Pekingu nebudou o nic méně politické – budou však připomínat Berlín, anebo Soul? Stanou se apoteózou autoritářského režimu, anebo počátkem jeho zániku?
Řada optimistických pozorovatelů Číny, jejichž postoj často změkčují úzké vztahy s komunistickým režimem, sází na „měkký“ přechod od despotismu k otevřené společnosti, avšak nedávné události tuto přívětivou interpretaci nepodporují. Od počátku tohoto roku je útlak bojovníků za lidská práva, advokátů a blogerů tvrdší než kdykoliv předtím.
Dvě symbolické postavy
Přesný počet demokratických disidentů, kteří byli uvězněni nebo ještě něco horšího, není…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu