Velká knižní loupež 1803

„Podle jeho zevnějšku to vypadalo, jako kdyby nikdy nepoužíval mýdlo, vodu ani kartáč. Místnost, do níž nás uvedl, nebyla širší než šestnáct stop, ale byly v ní regály až po strop zaskládané rukopisy. Okna byla dvojitá a v krbu hořelo uhlí a koks – a to vydávalo takové teplo, které bylo spolu s pachem vycházejícím z hromad pergamenů tak nesnesitelné, že jsem skoro nemohl dýchat,“ uvádí Alberto Manguel v knize Dějiny čtení vzpomínku sira Fredericka Maddena.

Tak věrně si zaznamenal správce Britského muzea své setkání s hrabětem Librim, hlavním inspektorem francouzských knihoven a největším zlodějem knih, jakého svět kdy poznal.

Všestranný profesor

Guglielmo Libri Carucci dalla Sommaja se narodil do staré šlechtické toskánské rodiny jedné zimní noci před 205 lety. Bylo to chvíli po Francouzské revoluci, jejíž myšlenky se rychle šířily přes hranice, a tak když se Libri – už coby dospělý muž – zapletl s aktivním hnutím karbonářů, kteří usilovali o zavedení liberální konstituce, musel utéct do Paříže.

Stal se uznávaným matematikem, už jako dvacetiletý přednášel na univerzitě v Pise a ve Francii se pak stýkal s největšími vědci své doby: Laplacem, Ampérem, Fourierem a dalšími. Vášeň pro svůj obor dokonce přetavil do čtyřsvazkového díla Historie matematické vědy v Itálii od renesance do 17. století…