Tykač na střeše

Pokaždé když paní Daniela Razímová pohlédne ven ze svého okna, přijde o dobrou náladu. „Pohled, který jsem milovala, je pryč,“ říká a ukazuje do dálky na žluté nevzhledné krabice s velkými okny a plechovou střechou. „Ještě nedávno tu byly staré rozeklané střechy, patina na taškách. Na obzoru věž Novoměstské radnice a Petřín. Tu úžasnou atmosféru, kterou to celé vyzařovalo, dokážu jen stěží vyjádřit.“

Vše se změnilo nedávno. Firma kolem byznysmena Pavla Tykače od Prahy 1 koupila ve veřejné soutěži několik střech obklopujících dům paní Razímové s tím, že na nich vybuduje luxusní byty. Projekt stavebních úprav byl rozsáhlý. Staré střechy na něm a posléze v reálu téměř kompletně zmizely, na jejich místě naopak vyrostlo to, co paní Razímovou dohání k slzám: nevzhledné dvoupatrové kostky, jimž při pohledu z okna nelze uniknout.

Člověk zavalený řadou každodenních problémů jen těžko překonává nutkání nad pár zničenými starými taškami znuděně mávnout rukou. Tady ale rozhodně nejde o žádnou banalitu. „Zdejší střechy vytvářejí unikátní střešní krajinu, která se v takovém rozsahu a kvalitě už nikde jinde po Evropě nedochovala. Jde skutečně o poklad obrovské ceny, je to v podstatě to nejcennější, co v Praze máme,“ říká Josef Štulc z Národního památkového ústavu a na adresu půdní mánie…