Zvukový generátor
Jeho alba v sobě mají snivou melancholii a cit pro věci v rozkladu. Na reprezentantovi novější elektronické scény Rakušanovi Christianu Fenneszovi je blízké i to, že se dostal k počítačům až jako dospělý uživatel a dávno činný hudebník.
Jeho alba v sobě mají snivou melancholii a cit pro věci v rozkladu. Na reprezentantovi novější elektronické scény Rakušanovi Christianu Fenneszovi je blízké i to, že se dostal k počítačům až jako dospělý uživatel a dávno činný hudebník. Podobně jako dnešní svět měl před sebou úkol: přijít na to, jak zdárně pokračovat a rozvíjet se v prostředí nekonečných digitálních možností. Jde mu to už od poloviny 90. let, po čtyřleté pauze teď vydává sólové Black Sea.
Hudebník u pásu
Fennesz rozdal karty jasně a dost zajímavě. Termín „elektronická hudba“ u něj totiž neznamená, že by nechával pípat přístroje. Zdrojem zvuků je dál stará dobrá kytara (aktuálně i klavír), proto odmítá přijmout nálepku laptopista. Digitálnímu prostředí přisoudil úlohu kouzelného tunelu: přivádí do něj zvuky jako impulzy našeho „normálního“ světa, aby na druhé straně vypadly geneticky překódované, rozfiltrované na částečky, dekonstruované.
Mezi vstupem a výstupem zasahuje autorská vůle, algoritmy pro proměnu zvuku. Někdy evokují složité operace informačního světa, organický růst, jindy náhodnost, která vede k poutavým konstelacím. Celé to připomíná vědomí, že před dnešním posttechnologickým světem nelze utéct. Fennesz jako by říkal: když už s tím musíme vstoupit do paktu, ať jsme nakonec proměnění způsobem, na který máme vliv a který bude naším vyjádřením.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu