S Kusturicou v divočině
Emir Kusturica ve svých filmech vždycky snil o soužití lidí a zvířat.
„Ano, Kusturicova vesnice, to je tamhle nahoře v horách.“ Obsluha benzinové pumpy na trase mezi Bělehradem a Sarajevem ukazuje někam, kde červánky na nebi splývají s obzorem. Uvnitř hraje rádio a moderátor právě ohlašuje kviz o slávě Srbska. Dříve zcela zapomenuté místo na pomezí Srbska a Bosny zná dnes každý v okolí: „Doprava, pak dvacet kilometrů do hor, pak doleva, znovu doleva, přes horský hřeben a jste tam.“
Emir Kusturica ve svých filmech vždycky snil o soužití lidí a zvířat. Závan skutečné lásky a anarchie přivezli studenti. Ideu dotáhl do konce a během třetího lednového týdne uskutečnil první ročník mezinárodního filmového festivalu Küstendorf Film Festival ve své vlastní vesničce Drvengrad neboli Küstendorf. V okolí není prakticky žádná civilizace. Kopce pokryté lesy a pastvinami vytvářejí plochu ne nepodobnou zelenohnědému moři. Občas samota, opuštěný dům, za sedmero kopci a dolinami Srebrenica, divoká lokalita je obklopena přírodním parkem Mokra Gora a národním parkem Tora. Charakteristickým zvukem je tu kokrhání kohoutů, štěkot psů a křik dravých ptáků.
Balony a helikoptéry
Kusturica k tomuto kusu země přilnul, když tu před čtyřmi lety točil film Život je zázrak. Tehdy tu postavil pár dřevěných stavení a využil místní úzkorozchodnou železnici, na které byl po válce v Jugoslávii zastaven provoz. Pak ho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu