Skutečné každodenní horory

Michel Faber je skutečný solitér stojící na okraji literárního světa. Metaforicky i doslovně. Narodil se v Nizozemsku, dětství prožil v Austrálii a v současnosti žije na odlehlé Skotské vysočině, bezpečně vzdálen literátské společnosti. I jeho spisovatelské začátky byly zvláštní – většina toho, co dodnes vydal, vznikla už dávno předtím, než vyšla tiskem jeho prvotina. Psal totiž do šuplíku, dokud jeho žena jeden z textů neodeslala do literární soutěže.

V češtině dosud vyšla jeho jediná kniha, před pěti lety mu vydal Odeon vynikající román Pod kůží. V anglické literatuře v poslední době vzniklo několik futuristických antiutopií, například Ishigurův román Neopouštěj mě nebo Thomsonovo Rozdělené království. Bez přehánění lze říct, že Faberův román je z nich nejlepší: nabízí skvělou myšlenku, styl, a především neuvěřitelně jemnou práci s detailem. Je velká škoda, že případný zájemce ho najde už jen v knihovnách, z pultů knihkupectví dávno zmizel. Další pozoruhodná Faberova kniha ovšem na český trh dorazila teď čerstvě: sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata.

Nechceme uvěřit

„Čtenáři jsou dnes hodně otrlí. Viděli všechno, anebo si to aspoň myslí. Hollywoodské krváky nejsou v žádném slova smyslu šokující… ve většině případů znamená ,znepokojivý‘ pouze hnusný… ,mrazivý‘ je ,necitlivý‘, ,srdceryvný‘ znamená …