Ber, kde ber

Oswaldo Suzska (65) vždy věděl, že stát ho na stará kolena neuživí, a zařídil se podle toho. Jenže teď mu jeden ze tří obchodů na kraji argentinského města Santa Fe, jimž pronajímá prostory, vypověděl pronájem. Prodej náhradních dílů pro motorky nenesl a současná ekonomická krize malému obchodu zlomila vaz. Oswaldo si mne čelo a doufá, že brzy sežene jiného nájemníka. „S penzí 900 pesos měsíčně (5400 korun při přibližně stejných cenách jako v Česku) rozhodně nevyjdu. Potřebuju stálý vedlejší příjem, abych mohl slušně žít i v důchodu,“ tvrdí muž, který není v Argentině žádnou výjimkou.

Desetileté otočky

V zemi, jež se s železnou pravidelností každých deset let ocitá v krizi a při těch větších jako před sedmi lety na mizině, si každý na stará kolena musí vymyslet nějaký strategický plán. „Spoléhat se na státní penzi? To bych musel být šílenec!“ směje se Oswaldo, bývalý vysoký státní úředník, který pracoval více než třicet let na argentinských dráhách, a když došlo k jejich privatizaci, vybudoval si vlastní dopravní firmu. Oswaldo odváděl celý život státu více než 15 procent platu na důchodovém a zdravotním pojištění, nakonec mu však penze nestačí ani na základní potraviny. „Když pronajmu všechny tři obchody, mám příjem asi 5000 pesos. Kdybych neměl tohle, tak nevím.“

Argentinci právě zažívají…