Müller Thurgau a architektura

„O kyselince tam nic nepíšou?“„Možná tam není.“„Cukernatost dvacet?“„A co ty medové tóny?“ skupina mužů u stolu cedí víno mezi zuby s vědeckým soustředěním. Je tu knihkupec, „ajťák“, doktor a jeden obchodník s oblečením, který byl dříve redaktorem. Mají ve zvyku vyjíždět do různých vinařství na Moravě, ale třeba také ve Francii, a ochutnávat. Místo aby se sešli dejme tomu v hospodě. „Plzeň je všude stejná. Veltlín je sice jedna odrůda, ale v každé vesnici chutná jinak,“ vysvětlují.

Je jim všem mezi třiceti a čtyřiceti a vinné výlety provozují teprve pár let. „No jo, dřív jsme pili všechno, co nám přišlo pod ruku,“ chechtají se, neboť jsme přece jen na chlapském večírku. I když má trochu nezvyklý scénář a také dost zvláštní kulisy. Odehrává se v zasedací místnosti továrny na víno. A skupinka z Brna je tady vlastně také trochu kvůli té továrně.

Vinařství Sonberk u obce Popice ze silnice skoro není vidět, protože je zčásti zapuštěné v kopci s vinicí. To, co vyčnívá nad terén, je jen přírodní dřevo, sklo a plechová střecha, jejíž vlny jsou přátelské a oblé jako okolní kopce. Všechno to nese rukopis architekta Josefa Pleskota, jednoho z nejasketičtějších českých architektů. Pleskot je známý také tím, že jeho úsporné architektonické…