A pak přijel Sandokan

Začalo to před šesti lety jako komorní mejdan pro stejně naladěné kamarády. „Jen kvůli tomu, že máme malé byty, jsme nakonec vzali zavděk azylem na FAMU,“ vzpomíná režisér Radim Špaček, jeden z trojice zakladatelů Festivalu bollywoodského filmu. Právě skončený šestý ročník akce, prezentující zlomky neuvěřitelně rozsáhlé produkce filmových studií v indické Bombaji, se rozrostl do podoby přehlídky nabízející 40 filmů. Plné sály pražských kin Světozor a Evald zároveň naznačily, že zdejší publikum kouzlu exotické kinematografie, plné hudby, blýskavých kostýmů a vypjatých emocí, propadá čím dál víc.

Závažná limonáda

A se zájmem rostou i ambice pořadatelského týmu, jehož tvrdé jádro kromě Špačka tvoří znalkyně Bollywoodu Hanka Havlíková Nedvědová a tanečnice česko-nepálského původu Sangita Shresthová. Příští rok by chtěli festival poprvé pojmout jako soutěžní a pomalu spřádají plány na expanzi do dalších zemí střední a východní Evropy. „Je to běh na dlouhou trať,“ rozhazuje rukama energický filmař nad dalšími vizemi. Republiku by podle nich mohl objíždět například autobus v typických jásavých indických barvách naložený filmy. Organizátoři by také rádi bollywoodské hity pustili obyvatelům romských čtvrtí zdejších měst s otázkou, zda tam budou rezonovat ještě víc než u majoritního publika.

Radim Špaček…