Báječný život Inků

Mrzlo a čtyři děti s pytlíky z lamí srsti na zádech za sebou zanechávaly křupavé stopy v ledu. Občas se některé z nich zastavilo, dávilo do sněhu a nemohlo popadnout dech.

Poslední rok ve velkém městě Cuzco nebyl špatný. Dosyta se najedly kukuřice a sušeného lamího masa „charki“ a ne jen obyčejných brambor jako v rodné vesnici. Při výstupu na posvátnou horu – 6736 metrů vysoký vulkán Llullaillaco na hranicích Argentiny a Chile – se jim však nedostávalo sil. Kněz je tedy napojil kukuřičnou kořalkou „chicha“ a nechal je žvýkat další a další lístky koky. Tři z dětí nakonec padly vyčerpáním do mrazu a zůstaly ležet. Poslední z nich kněz uškrtil. Jejich těla – „nejlépe zachované mumie na světě“ – byla minulý rok vystavena v muzeu v argentinské Saltě.

Ufoni a kameny

Děti, obětované horským božstvům, žily zhruba před pěti sty lety v království Inků. Vysoké hory a jejich duchové byli Inky považováni za tvůrce počasí.

Říši rozprostírající se od jižních And až k dnešní Bolívii a Ekvádoru založil přibližně v 11. století n. l. nepříliš početný kmen, který si postupně podmanil okolní sousedy. Inkové vytvořili efektivní hospodářský systém s dobře fungujícím byrokratickým aparátem, vybudovali armádu a zanechali po sobě obdivuhodné výtvory – silnice, visuté mosty, terasovitá pole a města ve velkých nadmořských…